Kavkazské střípky
- z vašich meilů (vesele a někdy i vážně)
D.N., 9.8.07
Včera jsem přišla domů a Oťas seděl napučený doma a říkal, že s Mášou nebaví, že je to "baďura"...
Co mu vyvedla. On ji vzal, že půjdou na procházku, jenže prý necelých 100 metrů šli půl hodiny, protože ona po něm pořád skákala, tahala se s ním o vodítko, měl ji furt na hlavě.... ani k lesu nedošli. Ještě že tak. Beztak by z něho měli zajíci prču. Tak se vrátil, zaparkoval "baďuru" doma, vzal Denyša a to si teprve pochvaloval procházku :-)
Ona Máša je takový divoch, hlavně když vycházíme a je nevyřáděná, má přebytek energie.
Já to řeším tak, že jí vezmu míček na špagátě, ona drží míček, já špagát, a vedeme se navzájem.
L.M., 24.2.06
STVOŘENÍ SVĚTA PODLE PSŮ
1. Prvního dne Bůh stvořil psa.
2. Druhého dne Bůh stvořil člověka, aby psu sloužil.
3. Třetího dne Bůh stvořil všechna možná zvířata na zemi, aby mohla případně sloužit psu za potravu.
4. Čtvrtého dne Bůh stvořil dřinu, aby člověk mohl pracovat pro dobro svého psa.
5. Pátého dne Bůh stvořil tenisák, aby ho pán mohl házet a pes aportovat nebo neaportovat.
6. Šestého dne Bůh stvořil veterinární vědu, aby udržovala psa zdravého a jeho pána na mizině.
7. Sedmého dne chtěl Bůh odpočívat, ale musel jít vyvenčit psa.
přišlo meilem., 14.3.05
Dobrý den, chtěla bych se s Vámi podělit o další zážitek s naší Ajšou. Když ji pustím ven, nechce tam být sama, a několikrát už se stalo, že nám skákala na dveře a pěkně je poškrábala. To potom dostala pořádně vyhubováno. A tak se NAUČILA ZVONIT! Nejdřív jsme si mysleli že to byla náhoda, ale předevčírem to udělala zase. Máme na baráku 3 vypínače. Z toho je jedno světlo a dva zvonky. Ajša si rozsvítila a zazvonila na tchána. Ten se šel podívat ven kdo to je, a on to byl pes. Tchýně nám řekla, ať si ji naučíme aspoň zvonit na náš zvonek a ne na jejich...
J.P., 25.2.05
Naprosto konkrétní a jednoznačné pokyny pro webmastera:
"Šlo by tam dát fotku Artuše, jak je u Evy na webu v importech? Takovou tu hlavu a jak tam stojí na té stráňce. A Elišku tu jednu z posledních co jsem ti posílala jak leží u baráku."
J.S., 3.2.2005
Ahoj holky, popíšu vám svoji maličkost po včerejší procházce:
naražený levý kyčelní kloub
naražené levé rameno
naražený palec na pravé ruce
a bolavý celý člověk :-(((
To vše poté, co Bašena chtěla dohnat Chiaru a Denyša, kteří šli s Otou na procházku asi o 10 minut před ní. Nabrala kosmickou rychlost, nedala se vůbec ubrzdit, a abych ji nemusela pustit, tak jsem raději v plné rychlosti volila praštit s sebou o zmrzlou zem ještě předtím, než stačila zamířit k lesu.
Cestou k zemi mi uletěla čepice, ještě chvíli jsem byla tažena, ale pak se to torpédo přece jen zastavilo a začalo mě hledat. Našla mě polomrtvou na druhém konci vodítka, a nechápala, co tam dělám v takové poloze, a hlavně proč neběžíme za zbytkem smečky.
No, hlavně že jsem to přežila :-)
invalidní Liba., 17.12.2004
Je fakt, že horkou novinkou jsou morkové kosti. Kupuju je nasekané, takže si je hezky vylížou. Pohled na okolí domu a předsíň musí vzbuzovat dojem, že u nás mizí většina pohřešovaných osob...
P.V., 1.10.2004
Jak probíhalo u nás (teda u našich psů) čipování:
Naložili jsme pesany a jedeme k veterináři. Vystoupíme, Selma vidí, kde jsme, a nechce ven z auta. Igy a Ronin mají radost, že uvidí pana doktora, a táhnou jak zběsilí. V čekárně 2 rozjívené dělové koule a jedna malá zkroušená hromádka neštěstí. Jdeme do ordinace - 2 psi jdou do ordinace, 1 jde ven - nadávám. Pan doktor se směje - zatím. Psíci: 1 x přeočkování + 2 x očipování - pohoda, trvá to všeho cca 2 minuty. Jsou expedováni do auta v předtuše blížící se katastrofy. Selma si den předtím provedla něco s nohou - chodí po třech, tak jsem si myslela, že zjistíme, co s ní má (nic vraženého - zjištěno již doma). To byl první velký omyl. Ze stolu mi lezla doslova na záda - má přes 20 kg a byla dost naštvaná. Takže jsme s naší milou stafordkou bojovali už ve dvou - přidal se ke mně přítel. Veterinář prohlásil, že bez košíku na ní nešáhne - přitom je to taková dobračka :-)
No a po cca 20 minutách lítého boje zhodnotil, že tyhle prášky jí určitě pomůžou, a když ne, tak ji bude muset trošku přiuspat, aby ji teda prohlédl :-( No a pak to čipování: všichni vysílení, včetně naší příšerky. Prý se alespoň během aplikace nemá hýbat, je to jenom jedno píchnutí trošku silnější jehlou (jako když dávám krev). Tak jsem si myslela - je unavená, to bude v pohodě, ani nepozná, že se něco děje. No nakonec po dalších 10 minutách jsme to zvládli a ani se nám během aplikace neztratil čip! A pak že stafordi jako bojoví psi nic necítí - ta naše příšerka vypadala, že je na umření.
A co si mysleli lidi v ordinaci radši nemyslet.
16.6.04, Pevné nervy a pohodičku ve smečce přejí Petra + Selma + Igy + Ronin + Michal
Tady je sníh a mění se střídavě v břečku, když do toho začne pršet. No pošli do toho psího počasí ta naše štěňátka. Takže už dva dny nevytáhli paty z domu a okupují mi už celou ložnici. Bednu jsme už zrušili, protože si tam mlaďoši nechtěli smolit a vždycky vřískali když se chtěli venčit. Tak jsem je i v noci musela vytahovat aby udělali hromádku vedle, pak zase do bedny, a to dělali jeden po druhém - ne všichni najednou :-(. Takže jsem ložnici obložila druhou vrstvou starých koberců a hader a můžou si tu lítat všude. Smolit chodí na jedno místo, tak vždycky jen posbírám hovňousky a je to v pohodě. Mají tady pořád granulky, vodu ...
Bintilka k nim chodí na návštěvu (představ si už jim mrška chodí vyvrhovat svoje papu - a dovedeš si představit jak blbě se to uklízí?), no, je to zase silná starostlivá máma. Ale stejně by venku bylo mlaďochům líp. Rostou jako z vody, musím zas udělat nějaké fotky, ale ne z naší smradlavé ložnice.
Celý den tady mám okno dokořán (i v noci !!!!!!!!! BRRRR), ale stejně to není ono. Ale když se ráno probudím a první co vidím je chlupaté culící se štěně... tak to stojí za všechny ty nářky!
D.N., 26.3.2004
Čím máme Alfinku déle, tím ji bestii máme radši. Navrch ty dvě šeltice - a moje zahrádka jde na druhou kolej. Letos budu kupovat a sázet jen velice trvrdé a pevné kytky (např. kosodřevinu, taky by bylo dobré zasázet něco jako železniční pražce nebo tak).
H.S., 11.3.2004
Dneska jsme se pobavili, okolo plotu šla paní s malou holčičkou a ta se koukala na Betku. To se Alfákovi nelíbilo, tak začala blafat a strašit - to je její oblíbená zábava, vyskočí za popelnicí a vyděsí kolemjdoucí, a ta malá holčička se s vykulenýma očima ptala maminky: "Mamí, to je lev?" A maminka, taky trošku vykulená, řekla: "Já nevím, asi je to pes, když to štěká, ale já jsem ještě nic takovýho neviděla".
Ráno jsem Alfáka vyháněla z mého okrasného rákosí, celou zimu se těším, jak si z něj upletu jarní věnec na velikonoce, a upletu si pěkný kulový, Alfinka si v něm ustlala pelíšek.
H.S.,24.2.2004
Chiara si včera užila koupele, když se mi na procházce vyválela v nějakém odporném hovně (pardon). Tak strašně páchla, že jsem odmítala být v její přítomnost byť i na délku vodítka. Šla tedy za mnou v uctivé vzdálenosti, a této nenadálé svobody využila a vymáchala se v zabahněném potoce. Tiše jsem doufala, že se zbaví i toho přilepeného tentononc. Ovšem na tu posranou stranu hlavy a krku si dávala bacha, aby si to náhodou nesmyla.
Doma jsem ji zahnala na zahradu a šla hledat gumové rukavice. Jak na potvoru jsem našla jen jednu. Levou. Já su pravačka. Vzala jsem zavděk alespoň tou levou rukavicí, naplnila kýble s vodou, kartáče, hadry a šla tu smradlavku umývat. Nakonec jsem na ni vylila poslení kýbl vody a utřela ji téměř dosucha.
Čichat k ní jsem se ještě neodvážila.
L.M., 6.2.2004