Kavkazské střípky
- z vašich meilů (vesele a někdy i vážně)
Byli jsme na moc hezké vycházce... Kousek od nás bydlí jeden pejsek, Cipulda se do něho zamiloval. Pořád mu přes plot olizoval čumák, stoupal si na zadní, podstrkoval mu ty svoje medvědí tlapy pod plotem, smál se na celé kolo, a pejsek byl z něho úplně paf. Starostlivě ho sledoval, vrtěli oba ocáskama, pejsek vždycky začal kníkat, popoběhl, a Cipís za ním. Blbnuli tam takhle asi 15 minut. Já byla zmrzlá jak hovno, mně nikdo čumak nevolizoval, ani mě nikdo nevyzval ke hře :-(((
A.K., 13.11.2003
Jak jsme kavkazáka koupali:
Alfa vypadá jak hladkosrstý pes, shodila skoro všechnu dlouhou hrubou srst, narostla jí jen hrozně krátká zrzavá letní lehká srst, tak vypadá všelijak,ale vůbec ne jako ten medvěd, kterého jsme měli v zimě. Jen uši má střapaté, dokonce jí vypelichaly i kalhotky a ocásek. Strašlivě jí trápily blechy (přes všechny možné postřiky i kapičky), tak jsme se rozhodli k radikálnímu zákroku. Vykoupali jsme ji. To bylo zase radosti. Už jsme ale byli od loňska poučení - oblékli jsme se velice úsporně a pracovně, manžel ji po celkem krátké honičce dohonil - utekla se schovat do kotce a tam jsme ji dostihli. Já jsem se vybavila houbou, šamponem a vodou a drbala jsem ji od hlavy až k ocasu (páníčka taky, aby Alfě nebylo líto, že šamponuju jenom ji). Chudinka Alfinka jen mručela a funěla, ale prala se s námi jen docela málo. Pak jsem ji celou opláchla a vyždímala jsem jí ocásek a pak jsme se pokusili utéct dřív, než se oklepe. Samozřejmě, že s námi nemluvila a trucovala v kotci, a já jsem ji ještě po uschnutí celou vykartáčovala (vyklepala jsem jí z kožichu hromady blech) a postříkala jsem ji odblešovačem, takže z ní byl krásný, čistý, voňavý, odblešený, načesaný a totálně uražený pejsek. Zatím co já jsem byla celá mokrá, špinavá, smradlavá, zablešená a obalená psími chlupy (manžel byl na vahách, kterou z nás má vlastně pustit domů). Ale určitě se jí ulevilo od blech, vloni jich určitě tolik neměla, tak si myslím, že to souvisí s tím suchým počasím, protože je všude plno prachu. A to má krásný čistý koteček, kde se blechy nemají kde držet.
H.S., 1.9.2003
... A o co se poprali? O žrádlo, nebo jen tak? Já docela nechápu, jak ostatní chovatelé uvádí, že psi si utvoří hierarchii a tu dodržují, přestanou se rvát a respektují se navzájem. Naši psi se respektují vždy jen chvíli, a pak si najdou něco a dají si do tlamy.
D.N., 10.6.2003
Milá Lído,
moc díky za gratulaci, máme z té výstavy hroznou radost, patřičně jsme Alfu rozmazlovali, ale byla večer tak utahaná a užmoulaná a uštěkaná, že vyblinkala večeři, tak jsem ji jen hýčkala a nechali jsme ji v klidu, chvíli odpočívala a pak proháněla kocoury a oni jí dělali naschvály a celou noc pořádali kočičí koncerty, takže ve dvě ráno můj muž za velké podpory obou pejsků házel po kocourech pantofle, ale nebylo to nic platné, ještě si pro botky musel jít až na ulici, tam rozehnal kocoury, posbíral pantofle a uchlácholil pejsky, aby nebudili celý Brandýs. Jestli ho viděli sousedi, jak běhá v noci v pyžamu po ulici, rozhání kočky a následně honí Alfu, aby nelezla k sousedům přes plot za kocourem, tak si musí myslet, že to nemá v hlavě v pořádku.
Já jsem byla od Alfy celá utahaná, protože už v autě byla jak na pérách, na každého štěkala a hulákala celou cestu, odmítla si sednout, když jsme brali benzín, málem sežrala pumpaře, a na jednom semaforu jedna paní zapomněla odjet, protože koukla k nám do auta, Alfa na ní blafla a já jsem jen viděla to zděšení a výkřik "Ježíšimarjá!" My jsme odjeli, ta paní tam zůstala a možná je na té křižovatce ještě teď. A můj muž byl večer taky na šrot, protože Alfinka má přeci jenom páru.
H.S., 14.5.2003
Chiara mi včera udělala pěknou ostudu. Bylo to tak. Šli jsme gratulovat tchýni k narozeninám. Předem jsme byli psy vyvenčit do lesa, aby nebobkovali po cestě. Chiara vymodelovala 2x slušnou hromádku. Vrátili jsme se tedy domů, vzali kytku, bonboniéru a šli. No, a zrovna když jsme míjeli pomník padlým hrdinům 1. sv. války, tak to na ni znovu přišlo. A protože je to holka vychovaná, sešla z cesty i z chodníku a zneuctila přímo ten pomník. Událo se to tak rychle, že jsem nestačila ani zareagovat a odtlačit ji stranou. A taky jsem s tím nepočítala, protože byli oba vyvenčení. A protože jsme šli gratulovat, tak jsem taky neměla u sebe pytlíky na bobky. No hrůza. Ještě štěstí, že paní odvedle z domku byla právě na zahradě, tak jsem ji poprosila o sáčky, abych to nadělení mohla odklidit. Páč má sama 4 psy, tak jsem jí to nemusela zdlouhavě vysvětlovat.
Teď jenom přemýšlím, zda bobek nebyl úmyslný. Ten pomník je přece jen neměcký (bydlíme na Prajské) a ona jako čistokrevná Ruska třeba tím chtěla naznačit, co si myslí o společném soužití s Němci v EU... Mám o čem přemýšlet.
L.M., 7.5.2003
Ahojky Líbo,
víš co mi ty kavkazské mrchy provedly? Práskly se mnou o zem při převádění z farmy do konírny. Vůbec nevím za co... Ale pak jsem řezala smíchy, neboť nade mnou stáli jak tři sudičky a se zájmem koukali, co blbnu...
L.Š.
Čauky Lído,
a mě včera Chiara od samé radosti z nastávající procházky štípla do předloktí tak, že jsem zařvala a ona se dívala nechápavě chvíli na mě a chvíli na postižené předloktí s otázkou v očích, co ječím, vždyť se nic nedějě, jen má radost a chce mi to dát patřičně najevo!
Pak ulovila Denyša za vodítko a vedla si ho. Měla jsi vidět, jak byl nasratý, že musí tam, kam ho táhne ona. Nakonec jsem to odnesla já, protože jsem se řehtala jako kůň a to už bylo na Denyša moc. Začal mě honit po zahradě a štípat do zadku. Za ním vlálo vodítko a na konci vodítka funěla Chiara. Tak jsme se vyřádili na zahradě, že jsem skoro neměla sílu na procházku. Litovala jsem, že nemám video.
L.M., 30.4.2003
Přejeme Boomče k jejím dnešním narozeninám hlavně hodně zdraví, aby ji měli všichni rádi, spoustu ulovených hlodavců (nezakousnutých do brady), aby se jí dařilo na všech výstavách, aby měla štěstí na nějakýho pěknýho a hodnýho "chlapa", a pokud se zadaří se štěňátkama, aby všechno dobře dopadlo :o)
Brňáci
14.4.2003
Zdravime vsetkych priatelov kaukazakov! Pred viac ako 8 mesiacmi sme si priniesli od p.Chalupianskej (ktora ma na vasom serveri tiez prezentaciu) jedneho velmi zlateho a nezbedneho psika. Zlaty zostal, nezbedny je 10krat tolko ako na zaciatku ale psik to uz nie je. Je to taky nas maly slonik.
22.marca mal 10 mesiacov. Teraz ma asi 60 kg. V poslednom case mame problem s dorucovanim posty, lebo postar sa boji prist k brane, na ktorej je schranka. Skratka mame z nasho "Borka" velku radost. Dovolte teda aby sme sa s nou podelili a posielame vam foto asi spred tyzdna.
Zaroven tymto chceme velmi pekne podakovat chovatelke p.Chalupianskej a celej jej rodine ktora odovzdava chovu tychto psov kus svojho srdca. Mozno to vyzera ako reklama, ale viem co hovorim a skutocne si to zasluzia. Pred rokmi sme sa totiz zaoberali aj my s chovom psov (Hovawartov). Zial kvoli vaznej chorobe fenky ktora bola ozajstnym clenom rodiny sme to museli ukoncit.
S pozdravom rodina Kapuczova z Bratislavy
7.4.2003
Alfu se s jarem pokusíme trošku zkultivovat, zatím jí jen vyčesávám vypadanou srst a přesvědčuju ji, aby se nechala vykoupat, protože po zimě patřičně voní a je strašlivě špinavá. Vloni se nám ji podařilo vykoupat jednou, byla to estráda pro celé okolí, protože ten strašlivý pes zabiják prchal se staženým ocasem po celé zahradě. Nakonec to dopadlo tak, že na ní manžel ležel, já jsem je šamponovala oba, pak jsem je společně oplachovala, takže jsme byli úplně promočení všichni, včetně dětí a Betky. Alfa se po umytí okamžitě šla vyválet do písku, tak jsme ji museli zavřít do kotce, aby alespoň uschnula, a celé odpoledne s námi pak nemluvila a trucovala. Ale zase jí to slušelo, byla jak plyšová. Takže letos pro velký úspěch budeme opakovat.
K narozeninám jsme jí koupili nádherné a voňavé sušené prasečí uši, takže si je požitkářsky žužlala, až se jí dělaly u huby bubliny.
H. S., 26.3.2003
Já jsem měla včera s Chiarou padací den. Po obědě jsme se vypravily samy dvě na procházku. Kousek za domem se rozběhla k lesu. Já také, ve snaze se jí přizpůsobit. Jenže cestou byla namrzlá hromada sněhu, která tam zůstala z mohutné naváté závěje. Chiara uviděla příležitost se pořádně vyválet a když byla tak rozběhnuta - a já s ní, tak se blaženě a bez varování překulila na záda. Mě pochopitelně strhla s sebou. Já udělala přemet, za který by se nemusel stydět ani Aleš Valenta a jeho úspěšnému dokončení zabránilo jen vodítko, které mě stáhlo zpět. Jak jsme tak ležely vedle sebe na hromadě zmrzlého sněhu, nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet. Odnesla to jen naražená lopatka, trochu rameno a z nepochopitelných důvodů i pravý malíček.To vše mi nezabránilo pokračovat v procházce.
Na zpáteční cestě jsem však vlastní neopatrností upadla na obě kolena a ještě si narazila holenní kosti, to když jsem hledala páníčka velkého psa, který v dálce pobíhal bez koše a bez vodítka. Když jsem ho konečně našla, tak se mi zase ztratil z obzoru, neboť to jsem právě spadla do nějaké díry. No hrůza. Neriskovala už jsem žádnou kolizi a oklikou se vydala k domovu. Vrátily jsme se živé a celkem zdravé domu o půl čtvrté. Chiara se uvelebila v domě a na zahradu ji už nic netáhlo.
Večer v deset hodin jsem usoudila, že by se ještě mohla jít vyčůrat a tak jsem se oblíkla a k čubině nesmírné radosti ji vyvedla ven. Způsobně se vyčůrala, ale pak se zrychleným krokem vydala směrem k poli. Když mě dotáhla na zmrzlé oranisko, zase nabrala rychlost a důvod té rychlosti jsem zjistila asi až po stech metrech. Byla to kočka, která mou psici vyhecovala k tomuto poslednímu sportovnímu výkonu před spaním. Já děkovala Pánubohu, že jsem se v tom zběsilém úprku mohla zachytit za plot a kočka tomu plotu vděčí za život. Kdyby se nedej Bože obrátila opačným směrem - k lesu - skončila bych asi pod hladinou už jen částečně zamrzlého rybníka. Nechtěla jsem nic riskovat a tak jsem nabrala směr domů.
Na jedno odpoledne a večer mi to docela stačilo. Já jsem byla vždy sportovně založena, ale že budu na staré roky díky psici takový "vozembouch" - to by mě nikdy nenapadlo.
L. M., 27.1.2003
Kavkazák u veterináře:
V pátek jdu s Chairou k veterináři na kontrolu. Dostala zánět do ucha - asi to má po své matce, ta na to také trpěla. A při té příležitosti ji doktor prohmatá, jestli tam má nějaké ty mufinky. Sám je zvědav, zda se krytí tentokrát povedlo, a přál by jí to mateřství a nám tu následnou devastaci domu. To máme přejícího veterináře, co? Ale jinak si na něj nemůžu stěžovat. Je moc fajn. Chiara ho má také celkem ráda. V ordinaci si leží jako královna ze Sáby a absolutně nic ji nerozhází. Tam se na ní může dříví štípat. Posledně nechtěla ordinaci ani opustit. Až když viděla, že ji tam nechám a jdu pryč, tak se konečně zvedla a šla. Doktor jí na rozloučenou říkal: "Tak čau Chiaro, přijdeš zase za týden". V čekárně se váleli smíchy.
L. M., 21.1.2003
Kavkazák je nádherné plemeno. I když si občas myslím, že jsou ta psiska na zabití, např. večer, vlastně už kolem půlnoci, se ze zahrady ozval rachot, vrčení a nadávání opravdu ošklivé, jako když se dohadují o žrádlo. Tak jsme vykoukli co se děje, Alfa pohlavkovala šeltičku a dohadovaly se o něco strašně dobrého. Já jsem se lekla, že jim někdo hodil něco z ulice a bojím se, aby mi je někdo neotrávil. Tak jsem vyběhla ven (v noční košili!), vrhla jsem se mezi ně, že jim tu dobrotu seberu, a Alfa mi tu svou kořist vítězoslavně přenechala. Tak jsem stála o půlnoci v pyžamu v desetistupňovém mraze na zahradě a v ruce jsem třímala zmrzlé velké hovno. To se opravdu nedá jinak nazvat. No nejsou ti pejskové k pomilování?
Jsou to naše zlatíčka.
H.S., 13.1.03