PUSTINKA III.

V lese jsem jednou našel umírajícího, vyhladovělého ovčáka se zlomenou nohou. Když jsem se k němu sklonil, snažil se z posledních sil vzepnout hlavu k mým rukám. Pohladil jsem ho. Tenkrát jsem si poprvé uvědomil, že moje ďábelské ruce jsou balzámem pro nemocná zvířata. Vzal jsem psa do náruče a odnesl domů. S babiččinou pomocí jsem ho uzdravil. Do letošního jara vesele běhal a miloval mě, babičku, slunce a rybník. Zemřel stářím a já jsem si zatím nového nepořídil. Ale to je dobře. Těžko by se mi vydávalo na cestu ke hvězdám, kdybych ho tu měl nechat a věděl, že se mu stýská...

"Ták," vzdechl profesor, spokojeně zabořený do obrovského křesla, sklenici v ruce. "A teď si povíme to hlavní."
Všichni jsme se pohodlně rozesadili, připraveni poslouchat.
"Víte všichni, čím se po léta zabývá komise, k jejímuž vytvoření jsem dal podnět."
To jsem věděl i já. Jde o KT, čili kosmickou transsubstanciaci, v naší rodině zvanou přepodstatnění. Profesor tým vede, ale hlavní práce náleží biologům a farmakologům. Počítalo se s mými rodiči, ale ti jim od počátku unikali k botanice, přesněji řečeno k astrobotanice.

Fantastická cesta na planetu Devíti měsíců!!!
Sedm přepodstatněných na palubě vimanu!!!
Čtěte uvnitř listu!!!
První interview s vimanéry: Probíhá cesta normálně?
Vše bylo naprogramováno a odvíjí se bez odchylek - potvrzují ing. Vilém Hradil a ing. Josef Nedělka.
Čtěte první kosmickou reportáž Natasji Loňkové, naší Vesmírné dopisovatelky!!!
Zajistěte si náš list na celý rok!!!

Nastěnko, žádáš mě, abych ti zapsal do deníku něco z toho, co se učím, ale jak to mohu udělat? Jak mám učit tebe tam, kde jsem sám malým, tápajícím žáčkem! Nevím, jak se to stalo, že je Gem mateřská planeta, nevím, kdo jí vládne, kdo určuje dobu Projevu, dobu akcí a zásahů, proč a kdy. Posud jsem pochopil jen to, že jsou Gemané nějakými kosmickými inseminátory. Například: Když ustoupil ledovec na Zemi a vznikla jezera, oni oživili vody semeny budoucích vodních tvorů, podmínili evoluci a dál už jí nechali volný průběh. Bez semene by voda sama ze sebe obživnout nemohla.
Ale kde vzali první setbu Gemané sami, kdo je matkou matek, to nevím, a mám závrať, když se pokouším si to představit, to dojdu až k ptaní po Nicotě před Bytím, a před tím prchám...

(Gemanský guru a Nasťa:)
"Můžeš mi položit ještě jednu otázku."
Z toho jsem byla chvíli nešťastná, napadalo mě plno věcí, a tak jsem začala myslet na své čtenáře a představila si nadpis: Konečně pravda o potopě!!! "Co ji způsobilo?"
"Já nevím, to by ses musela zeptat odborníků. Něco s perským zálivem - už jsem zapomněl váš zeměpis. Byla to lokální záležitost."
"Tak jste to nezpůsobili vy?"
"My!? Vždyť jsme se málem všichni utopili! V životě jsem nezažil takovou paniku. Po celou dobu přívalu jsme měli ukrutný hlad, žízeň, slábli jsme. Strašně jsme zeslábli. Víš, čím jsme se na Sumeru živili? V Indii jsme pili sóma, výtažek z květin, ale na Sumeru jsme vdechovali vonný, životadárný zápal z bylinných směsí. A teď si představ, že vody opadly a my celí zmáčení sedíme na kopci a najednou vidíme človíčka, živého človíčka, jak se z bahna po potopě, s uzlíčkem, dere na týž kopec, na kterém jsme byli my. Slétli jsme pro něho, vzali ho mezi sebe a slíbili mu nesmrtelnost."
"Nesmrtelnost?"
"Nebo přepodstatnění, nebo nirvánu, to máš jedno."

"Mějte si planetu Devíti měsíců, osídlete ji svými pyšnými potomky! Planetu blbců! Já, já budu mít Zemi, já nepustím z moci tu, kterou jsem zajal! Moji potomci osídlí Zemi, která by se už jen tak bohům sestupujícím z nebe nepoddala! Ale já! Já dokážu víc, než dokázal kdykoliv kdo předtím!"
"Lingame, nesmíš ublížit Nastě!"
"Jsi docela bezmocný. Podaří se mi, co se nepodařilo žádnému Gemanovi přede mnou! Bude to velkolepá akce, bude to víc než Harrapa, víc než Uruk!"

Vyplula jsem do rezervace, vznášela se mezi stromy, připadala si jako Botticelliho Primavera a taky trochu jako Hynaisova Zima. Čas byl něco mezi tím, sem tam ležel ještě sníh, ale vítězilo táni a v korunách stromů houkal jedinečný předjarní vítr... Vála jsem s váním a věřila tomu starému přísloví, že doufat se musí, pokud se dýchá, a já dýchala a žila...

---

Nahoru