Na titulní stránku ch. st. kavkazských pasteveckých psů LAJDN

PUSTINKA I. - VI.

Lída Švecová (Zachařová)

* 14. 3. 1957, † 12. 11. 2010

Paní Lída dostala od života tři velké dary: umění pozorovat, nebát se snít, a ten nejdůležitější - o všem, co vypozorovala a co vysnila, dokázala psát.

První díl Pustinky sepsala před více než dvaceti lety - poté, kdy se vrátila z nemocnice po dlouhé léčbě rakoviny. Bolesti ji nerozlučně provázely celý zbytek života. Přesto žila prací, která jí přinášela uspokojení, a věnovala se svým milovaným pejskům.

A ve volných chvilkách přibývaly "do šuplíku" další díly Pustinky - její sci-fi, její fantasy.

Někdy v roce 2003 projevila přání, abych toto dílko zveřejnila na její webové stránce - chovatelská stanice Lajdn. Zrazovala jsem ji od toho - že psí stránky nejsou tím pravým místem pro fantasy, byl malý dovolený traffic, a při čtení jsme stále nacházely nějaké větičky, které by se hodilo ještě trochu doladit. A také jsem se domnívala, že má tolik "zásob" odpozorovaného a vysněného, že by v pohodě mohla připsat ještě i sedmý díl… To doladění jsme vlastně nikdy nedokončily, předpokládaly jsme, že někdy v důchodu opravdu bude víc času…

Druhá rakovina - na podzim roku 2010 - byla silnější než paní Lída. Paní Lída odešla na svou "Pustinku" (vysněný domov svého dětství) až do souhvězdí Gem, aby se tam setkala se všemi svými blízkými, kteří ji na té dlouhé cestě předešli.

Považuji teď za svoji povinnost splnit to dávné přání. Kdo jste naladěni na "stejné vlně", můžete se začíst do kouzelného vyprávění o životě na planetě Zemi i na Planetě devíti měsíců, o smutku i o nadějích…

Jarka F., 12/2010

Další Lídina povídání:


Něco "ze zákulisí" Pustinky


Odkaz na krásnou píseň Zuzany Navarové: Do nebes

Pustinka 1

Pustinka 2

Pustinka 3

Pustinka 4

Pustinka 5

Pustinka 6

Stav k 13.4.2004.

Není určeno pro komerční použití.

Budeme rádi, když podpoříte některý útulek pro opuštěná zvířata ve vašem okolí.
(Další seznam útulků: zde.)

Za přátele paní Lídy
J.F., L.M., A.Z., J.L.


Lidčin svět je fascinující. Obdivuji její jemný pozorovací talent, bohatou fantazii, dar slova i krásnou člověčinu, která z textů vyzařuje. Někomu může Pustinka připadat smutná. Já v ní vnímám nejen osamělost a silnou touhu po rodině a bezpečí a naplnění, ale také naději a sílu se zvednout a jít dál, navzdory bolesti a únavě.

Z celé knihy mi přijde nejvýmluvnější tato pasáž: „Člověk, který nenalezne hloubku v sobě, nenalezne ji nikde v celém vesmíru. … Hloubka je místo, v němž se pláče. Je vyhloubená slzami, ztrátami, strádáním. A do toho prostoru, který se tak vytvoří, musí být vloženo úsilí, hledání, milování, doufání, myšlení na jiné, poslání, poznávání, obětování…“

Připadá mi, že prostřednictvím své knihy zůstává Li s námi.

J.L.






TOPlist