King, Cizinec

King

Jas vycházejícího slunce ji téměř oslepil. Slunce bylo nepřirozeně obrovské a zářící. Rozsvítilo pouze rybník. A všude jinde byla tma.
Jana zastavila svůj vůz a okouzleně sledovala - chce se až říct - ten kýčovitý obraz.
"Tohle vidím poprvé," říkala si, "a přesto tento obraz tak dobře znám. Odkud? Kdy?"

A pak na ni začaly padat květiny. Malé, velké a ještě větší. Zakrývaly jí výhled na slunce.
"Jděte s tím do háje!" chtěla zařvat, "Nic takhle nevidím!"
A pak se jedna kytice odvalila, a přes jas vycházejícího Slunce Jana znovu uviděla bílé světlo.
Ano, ano, toto světlo tak dobře zná!
Teď již mohla vstát a bílým světlem jít.
Objala šťastně svého lva Kinga, který na ni čekal.

---

Cizinec

Miliony hvězdiček jí letělo vstříc.
Nechápala co se s ní děje. V hlavě měla černou tmu. Zavřela oči, poklepala hlavou. Pomaloučku začala oči otvírat, a viděla ten samý obraz.
Miliony hvězdiček jí letělo vstříc.

---

Nahoru