Před časem i v našem zpravodaji byly otištěny různé názory ke "smečkovému" chovu, spolu s tím byla diskutována i otázka vhodnosti plemen, zejména KAO a SAO. Vzpomněl jsem si na to, když jsem v nedávném čísle Hundeweltu narazil na téměř oslavný článek na německou chovatelku, která chová ve smečce své malamuty.
Pro psa je smečka přirozeným prostředím a přímo životní nutností. Je sice pravda, že většina psů dnes žije ve smečce lidské, ale i v ní se musí zařadit na své místo v hierarchii, jinak vznikají problémy. Nevidím žádné důvody pro oddělené držení psů v kotcích, než ty, které vznikají lidským přičiněním. Smečka má svá pravidla, ta je třeba dodržet a pak lze předpokládat, že bude pro své jednotlivé členy samozřejmostí zrovna tak, jako byla samozřejmostí, nutností a výhodou pro generace jejich předků.
Jednoznačně - kavkazský ovčák je pro držení ve smečce určen, ve smeččce odedávna pracoval a žil, často i bez přítomnosti psovoda, mimo jeho obydlí, u svěřeného stáda. Někde v horském údolí, mimo auly - kavkazské vesnice, se stádem tisíce a více ovcí, kam pastevec chodil, jen aby je zkontroloval a nakrmil. Z toho vyplývá jeho vhodnost ke střežení objektů i bez přítomnosti psovoda, mimo jeho bydliště. Umožňují to jeho vlastnosti, jako samostatné rozhodování, nedůvěra k cizím i k cizímu prostředí (ta ho vlastně udržuje tam, kde to zná, kde je zvyklý) a schopnost vytvořit pevnou a funkční smečku, která spolupracuje při ochraně teritoria. Nic z toho nejsou vlastnosti nové. Jsou to vlastnosti zděděné od vlka. Od mnoha dalších plemen se liší ne nějakými novými vlastnostmi, ale tím, že ty staré neztratil a některé, jako například aktivní teritoriální chování, ještě posílil. Pokud se liší od středoasiata, pak zřejmě tím, že je ještě více specializován na samostatnou ochranu, zatímco středoasiat je více všestranný, tvárnější.
Takže: chovat psy ve smečce je normální!
Musíme samozřejmě dodržet jisté zásady, z nichž ta nejdůležitější je: Méně znamená více. To znamená, mezi psy se pokud možno nemíchejte! Pokud už zasahujete, nezastávejte se slabšího psa proti nadřízenému, působíte tím totiž proti stabilitě uspořádání, což má za následek další rozmíšky. Důležitým předpokladem je zařazovat do smečky nové členy v útlém věku, nejlépe štěněcím. Když potom starší člen smečky trestá štěně, nikdy se štěněte nezastávejte, i když naříká sebevíc. Každé normální štěně brzy pochopí, že jakmile se podřídí, agrese ustane a to je důležité poznání, pro fungování smečky rozhodující. Ve smečce roste pravděpodobnost sporů pokud je více zájemců na vedoucí post - totiž dva psi či dvě feny v nejlepším věku se stejnými fyzickými předpoklady. Proto pokud máte pochybnosti, je lépe, když je přírůstek do smečky o pár let mladší, až dospěje, jeho dosavadní nadřízení budou ve věku seniorů a vzhledem ke klesající kondici bude mít "předání velení" hladký průběh. Mezi zákony volně žijící smečky patří i to, že štěňata může mít jen fena alfa. Hárání všech dospělých fen ve smečce je ovlivňováno nejvýše postavenou fenou a tak zpravidla hárají všechny naráz. Často zabřezne jen fena alfa, i když jsou všechny feny nakryty. Podřízené feny ale mají mléko, aby mohly pomoci s kojením štěňat - dodnes se s tím setkáváme ve formě falešné březosti. Pokud už se stane a podřízená fena štěňata má, nadřízená si je často přivlastní, nebo dokonce usmrtí. Proto v podmínkách našich chovů, kde toto pravidlo samozřejmě porušujeme, pozor při chovu více fen na malá štěňata. Až dosáhnou věku pěti, šesti týdnů a opouští sama kotec, nebezpečí jim už nehrozí, i když jsou vystavena tvrdé výchově ode všech členů smečky, metodami velmi drsnými, alespoň napohled. Zásada nezasahovat zde platí zvlášť naléhavě. Samozřejmě první výlety štěňat musíme mít pod dohledem, ale jen z povzdálí sledujeme. V pozdějším věku štěňat, při jejich výchově, budeme mít o něco snadnější práci, neboť zásadu poslušnosti mají pevně vtištěnu a my jsme vlastně "šéf jejich šéfa". Mějte na paměti, že svým přístupem k jednotlivým psům významně ovlivňujete jejich postavení ve smečce, například pořadím při krmení, četností vycházek a výcviku. Před jistou dobou jsme z mladé feny udělali vůdkyni smečky tím, že jsme si ji vzali na dovolenou. Po týdnu, když s námi přijela, ráz na ráz obsadila postavení, na které by si musela jinak ještě chvíli počkat.
Kromě výše zmíněných bodů je třeba ještě počítat s tím, že přirozený počet členů smečky není nijak velký. Pokud je koncentrace zvířat vyšší, jsou i případné konflikty častější a i vážnější. Z vyššího počtu zvířat plyne i logicky větší počet zájemců o danou pozici. Obecně platí i to, že smečka žije klidněji, pokud jsou zvířata příbuzná, např. potomstvo jedné feny. Pokud smečka vzniká tak, že zejména feny, které jsou obecně méně vzájemně tolerantní, pocházejí z jednoho rodu a ve smečce se narodily a vyrostly, blíží se smečka a její uspořádání přirozenému stavu. Nelze ale říci, že by to bylo nutnou podmínkou.
Konečně je třeba říci, že kavkazský ovčák je i co do uspořádání smečky značně konzervativní a tak každé porušení přirozených vztahů má horší následky než u jiných plemen, možná i již zmiňovaných středoasijců.