Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn

Jak je to s povahou kavkazáka?

Lída Švecová

Žijeme v bouřlivé době. Jedna pohroma za druhou. Ještě pořádně nevíme, kterak se budou naši psi posuzovat na výstavách, když je rozhodčí povinen vyloučit z kruhu psa vykazujícího agresivní chování, ČMKU přikazuje takovému jedinci dokonce odebrat i chovnost. Jistě každý z nás vystavovatelů doufá v určitou tolerantnost vůči specifické povaze našich psů, ale budou tolerantní všichni rozhodčí?

Jistě jsme již všichni přidali svůj podpis pod psí petici "Jeden metr" a slyšeli či četli diskriminační návrh zákona č. 805 poslance Kořistky. Majitelé kavkazáků jistě s úlevou vydechli, že to naše plemeno v těch vyjmenovaných není, na rozdíl od podobného zákona třeba v Německu. Pokud však prostudujeme návrh podrobněji, zjistíme, že výčet plemen je neomezený a úředníci MZe mohou neomezeně doplňovat plemena další. Stačí jeden "šťoural", který zaboří nos do standardů, nebo alespoň otevře knížku "Vyberte si pejska", kde se o kavkazákovi dočte, že: "bývají útoční, nebezpeční a zlí.". Není toto snad argument pro likvidaci našeho plemene?
Doufám, že až budete tento článek číst, bude již nekvalifikovaný, diskriminační zákon shozen ze stolu poslaneckou sněmovnou tak, jako to učila vláda. Ale...

Jistě se každý z nás zamyslel, jak to vlastně s tou kavkazáckou povahou vlastně je. Potřebujeme skutečně až nezvladatelně ostré psy, kteří útočí po všem co se hne? A jsou oni opravdu takoví, nebo se to po nich žádá jen na bonitační zkoušce povahy? Je jejich reakce u kolíku opravdová, nebo jen naučená? A jestli je jen naučená, jakou má pak vypovídací hodnotu v chovu? A je vůbec nutné v dnešní době, kdy drtivá většina psích klubů hledí spíš na přátelské chování vůči lidem s vyloučením bázlivých a agresivních jedinců, učit přirozeně ostrého kavkazáka útočnosti? Jistě si daleko víc vážíme přirozené inteligence našeho psa, přirozené ostrosti, které "používá" v případě, kdy on uzná za vhodné, v jehož přítomnosti se jeho člověk cítí v absolutním bezpečí.
U "bonitační povahy" však nelze úplně tak spoléhat na jeho - ve svém teritoriu přirozenou - ostrost a až na pramalé výjimky musíme se psem situaci u kolíku nacvičit. NACVIČIT!!!

Bonitační zkouška povahy u kolíku je evidentně mechanicky okopírovaná ze zkoušek běžných služebních psů a zapomíná se na důležitou skutečnost, že služební pes je na tuto zkoušku během celého výcviku připravován, zatímco přirozenému naturelu kavkazáků je podobné chování cizí.. Nakonec samotné přiznání chovnosti většinou, a dříve dokonce povinně, vyžadovalo zkoušku z výkonu. A tak byl pes cvičen, na zkouškách a závodech poznával různé práce figurantů. Dobrých i špatných. Při samotné zkoušce u kolíku se posuzuje něco, co lze nazvat "nacvičenou agresivitou". To je však v přímém rozporu s principem výkonových zkoušek. Pes který se bojí, či je naopak superagresivní - nemůže přece žádnou zkoušku z výkonu splnit..

Pokusme se charakterizovat z tohoto pohledu různé způsoby využívání kavkazského pasteveckého psa. Jsou kavkazani, kteří plní své životní poslání a stráží stáda. Ovce, kozy, skot, závodní koně, plemenné býky, jeleny. Jsou psi, kteří mají za úkol střežit nejrůznější objekty, ať již majetek svého pána, anebo chodí "sloužit" na pozemky cizí, a pak máme psy, kteří hlídají rodinné domky a svoji lidskou smečku, anebo dokonce jsou i tací, kteří vlastně nemají na práci nic, kromě požadavku být krásní do výstavního kruhu. Psi, kteří mají skutečnou práci u stáda či v ostraze čehokoliv, málokdy pracují samostatně. Většinou ve smečce, minimálně ve dvojicích.
Každá tato skupina dostává jinou výchovu. Od psů, kteří hlídají zvířata, se chce, aby byli kingové farmy. Avšak mimo farmu musí být oním kingem majitel. To znamená, že na farmě psi pracují naprosto samostatně, majitel jim do práce nemluví a ani nemusí, protože kavkazák je v tomto oboru profesionál, který při akci používá hlavu. Mimo farmu však majitel svého psa "krotí". Tlumí projevy agresivity, obzvláště když jsou jeho koníčkem také výstavy. Totéž platí pro druhou skupinu psů, tedy pro ty, kteří střeží rozsáhlejší pozemky a objekty svého pána.
Psi, kteří jsou vzužíváni ke střežení cizích pozemků, již musí projít výcvikem pro podobné použití. Musí být motivováni hlídat v cizím prostředí. Musí se naučit hlídat kdykoliv a kdekoliv, což u kavkazanů problém není, ale jako důsledek podobného výcviku je pak horší ovladatelnost třeba právě na výstavě. Chovají se podle toho, co se naučili, a chtějí samozřejmě hlídat i tam. Opakem jsou pak psi, kteří jsou drženi jen pro radost, nemají žádnou opravdovou práci a jsou vychovávání v podstatě jako psi společenští a dost často navštěvují i cvičáky nebo psí školy.

Podle způsobu používání a výcviku můžeme definovat čtyři skupiny kavkazáků. Jak lze objektivně posoudit jejich povahu testem chování při uvázání u kolíku???
Pes čtvrté skupiny (výstavní chov) bude na zkoušku připraven. Předvede standardní povahu. Naučenou. A nebo také z radosti, že se vůbec něco děje, že si může na někoho blafnout.
Pes třetí skupiny (pes vycvičený k ostraze cizích objektů) předvede standardní povahu. Naučenou.
Paradoxně se do velkých problémů dostanou psi druhé a první skupiny.(necvičení psi, využívání k střežení zvířat nebo domova v souladu se svým založením a určením).
Jakou mají MOTIVACI hlídat sami sebe????? Žádnou. Jsou odhodláni "padnout za své území", ale mimo? Proč? Spolupůsobí také fakt, že tito psi žijí ve smečce, kde mají rozdělené úkoly. Navíc mimo hlídaný objekt mají od pána ZAKÁZÁNO útočit bezdůvodně. Jak chceme tyto psy hodnotit, ocenit a zařadit podle platných pravidel? Jde to vůbec? Prostředí farmy je samoselektivní. Co by si farmář počal se psem, který se bojí? To by byl darmožrout bez užitku. A co s cholerikem v pravém slova smyslu? Farmář by strachy nespal, že jeho psu "přeskočí" a v návalu zuřivosti zakousne jeho nejoblíbenější kozu.

Když píšu, že zkoušku povahy u služebních psů považuji za neobjektivní a nevypovídající o povaze psa, u kavkazáků toto vidím jako naprosto paradoxní a neužitečné, tedy zbytečné.
Jestliže moji psi skvěle pracují, jsou neúplatní strážci stád a mimo objekt jsou ovladatelní, poslušní, chci si chvilky volna s nimi prožít příjemně. Jít na procházku, pohrát si s nimi, pomazlit se s nimi a ne zbytečně marnit čas hodinami na cvičišti, strávenými nacvičováním samoúčelné drezúry s jediným cílem - aby proboha udělali bonitační zkoušku povahy. Učit je, co jsem jim zakazovala, abych je po zkoušce zase učila zakázané. Kam se tady poděla logika a význam pro praktické použití psa??? A co cvičení provede se psem? Už jenom fakt, že se jednomu psu věnuji na úkor jiných, vyvolá rozpory v hierarchii smečky, což může mít negativní dopad při samotné práci, pro kterou je mám.
Fena, která první bonitační zkouškou neprošla, absolvovala výcvik na cvičišti. Nebylo snadné najít figuranta. Všichni si chtěli fenu nejdřív vyzkoušet na farmě. Po dupnutí u branky následovala tak bouřlivá reakce, že jen zbledli a nechtěli s fenkou mít nic společného. Nevěřícně kroutili hlavou nad faktem, že tak útočné zvíře neprošlo testem povahy pro bonitaci. Nakonec jsem však figuranta a cvičák našla, fenka bonitační povahu udělala, je chovná, ale stále mám problémy se změnou chování. Po výcviku ji nemůžu nikde přivázat a odejít. Je to signál k útočení na cokoliv, neboť před časem jsem se z tohoto jejího chování radovala. Pamatuje si to. Chce mi udělat radost. A tak se na výstavách s prominutím nemůžu jít ani vyčůrat.

Bonitační komise, která tvrdí, že povahu psa může posoudit pouze u kolíku, degraduje sama sebe včetně posuzujícího rozhodčího na zastánce zkostnatělého pravidla, které je samoúčelové a z hlediska pracovního využití tohoto plemene zcestné, ve svých důsledcích vlastně i nezákonné (viz. legislativa, zakazující výcvik psa k bezdůvodné agresi proti lidem - nemá nic společného s agresivitou, potřebnou a cvičenou u služebního psa). Dobrý kynologický odborník ve funkci rozhodčího, mající potřebné zkušenosti a znalost posuzovaného plemene, jistě již v kruhu pozná, jaký pes je. Při kontrole zubů, při měření výšky, při chodu v kruhu. Jinak chodí pes bojácný, jinak pes, který hýří sebevědomím. Může se sledovat, jak pes zareaguje na "náhodně" spadlou lahev ze stolku. Například. Pokud to není schopen poznat, je nutno si klást otázku, zda je pro funkci rozhodčího dostatečně kvalifikován a tedy i oprávněn tuto funkci správně a objektivně vykonávat.

Není jistě bez zajímovosti, že v domovině kavkazáků se již zkouška povahy neprovádí. Pro rozdílnou práci psů nenašli objektivní "metr" pro správné posouzení.

Na závěr mi ještě dovolte jednu poznámku. Standard mluví o chování psa na svém území, nikoliv o "kolíkové povaze", a to je obrovský rozdíl. Chceme-li znát skutečnou povahu psa, pak by musela bonitační komise objet chovatele a posuzovat bonitované psy a zkoušku provést na území psa. Pak by teprve měla zkouška povahy smysl.

Vyšlo: Zpravodaj KRAOP 2001
Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn