Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn

Povaha kavkazáka

Novosadovi


Vážení přátelé,

chceme se tímto zúčastnit diskuse, kterou jistě vyvolá zveřejněná série dopisů a článků týkající se povahy kavkazáků uveřejněná ve zpravodaji Klubu kavkazského pasteveckého psa (dále jen KPP) č.1/2003. Podnětem byl dopis jednoho majitele, kterému nebyl uchovněn pes. Důvodem bylo opakované "nestandardní" předvedení povahy psa, kdy při útoku figuranta pes neprojevil sebemenší obrannou reakci. Zklamaný a naštvaný majitel pak požádal o zveřejnění svého dopisu, ve kterém zdůvodňuje svůj nesouhlas se systémem bonitace v klubu KPP.

1. Náš první pes byl povahově "typický" představitel plemene, byť se žádné bonitace nestihl pro úhyn zúčastnit. Na výstavách se "nosil s ocasem nahoru", na svěřeném pozemku budil preventivně hrůzu a jednoznačně vyjadřoval sebevědomí i v cizím prostředí (měřítkem sebevědomí je pro nás v tomto případě i nesení ocasu). Byl to hlídač, jakého jsme si vysnili, a proto při výběru plemene zvolili právě kavkazáka! Shodou okolností jsme se párkrát setkali na výstavě či jiné akci s majiteli fenky, která pocházela ze stejného vrhu. Exteriérově se nám moc líbila, ale její předvádění na výstavách nikdy tak nevyznělo, neboť fena se v cizím prostředí "necítila" a své pocity vyjadřovala stažením ocasu mezi zadní nohy. Majitelé to vzali velice sportovně a její výstavní kariéru ukončili, čímž si jistě zaslouží obdiv (kolik je mezi námi majitelů, kteří vlastní kavkazáka s popsanou povahou, ale v honbě za výstavními výsledky radši své psy dlouhodobě stresují?). Fena je na vlastním pozemku "typický kavkazák", v cizím prostředí - jiné plemeno? Majitelé jsou právem spokojení s tím, že fena doma hlídá tak jak oni sami potřebují.
Shrnutí: dva psi z jednoho vrhu - tak rozdílná povaha! A přesto jsou oba psi svými pány milováni - tak by to také mělo být!

2. Náš druhý pes je "typický" představitel plemene, má na to z bonitace v klubu KPP papír a byl ohodnocen jako cholerik. Zhodnotíme-li však jako majitelé jeho povahu doma, na svěřeném území, je to spíš sangvinik - je sice velmi nekompromisní a ostrý vůči cizím osobám, ale maximálně vyrovnaný a neútočí bezhlavě a bezdůvodně. Rovněž na výstavě hýří sebevědomím, současně je však natolik vychovaný, že v tomto prostředí pokud možno nenapadá. Naproti tomu jeho sourozenec je cholerický téměř vždy a v každé situaci (nejen při zkoušce povahy na bonitaci), i na výstavách se projevuje jako "ostrouš" a hlídá sebe i pána tak, jako by vše kolem bylo "jenom jejich". Další sourozenec z vrhu byl svým původním majitelem velmi zkažen - všeho se bál, ale po návratu zpět do chovné stanice se ho chovatelce podařilo napravit a vrozené vlohy opět "najít". Poslední pes z tohoto vrhu, o kterém se zmíníme, je "vychován" velmi podobně jako pes naštvaného majitele, který o tuto diskusi požádal, pes také chodí na volno a bez košíku. Byl-li pes takto vychován svým majitelem cíleně, nelze proti tomu nic namítat.
Shrnutí: Také Vám připadá, že s vrozenými vlastnostmi kavkazáka "lze" pracovat různě?

3. Náš třetí pes je fena. Už když vyrůstala, dostala nálepku bosorka (=cholerička). U plotu je vždy první (často tam zůstane i sama, protože skutečný důvod k pouštění hrůzy není - na to má čuch pouze náš pes) a sebevědomím na výstavách taky nešetří. Se psem na dvoře vyvolává neustálé šarvátky, nenechá si od něj nic líbit a neustále bojuje o převzetí vedení. Ale pozor, když jsme šli před bonitací zkusit zkoušku povahy jaksi nanečisto na cvičák, zjistili jsme, že při útoku figuranta v cizím prostředí její povaha není zdaleka tak vyhraněná, jak jsme si předem otipovali. Vyřešili jsme to tak, že jsme cvičák navštívili ještě párkrát a bonitací jsme jako sangvinici "prošli."
Shrnutí: Chtělo to čas a šlo to.

Začali jsme osobními zkušenostmi. Známe však i další vrhy, kde se narodila štěňata s "různými" povahami. V populaci (někdy dokonce v každém jednotlivém vrhu) se objevují různé dispozice k projevu typické kavkazácké povahy uváděné standardem (vrozená ostrost a nedůvěra k cizím lidem, aktivní projev obranné reakce, silná, vyrovnaná a klidná povaha - viz FCI - Standard Nr.328 z r.1996). Jedinců, kteří se do standardu "nevlezou" vůbec, je dle našeho názoru velice málo - spíš je to o tom, kolik času majitel jedinci musí věnovat. Zde je rozdíl mezi psem, který nepotřebuje téměř žádný čas ani výchovu majitele k tomu, aby se projevily jeho přirozené vlastnosti, a mezi psem, u kterého je to jen otázka času a schopnosti majitele tyto přirozené vlastnosti probudit a podchytit, případně však také trochu utlumit. Co se psem, který svými vrozenými vlastnostmi natolik překypuje, že by bez cíleného tlumení svých agresivních projevů majitelem byl pro své okolí nepřijatelný a i pro svého majitele časem nezvladatelný? Zase je to o schopnosti a zájmu majitele s tím "něco" udělat.

A proč bychom měli svým ne dosud povahově vyhraněným miláčkům "pomoci" svou vrozenou povahu v sobě "najít"? Třeba právě proto, že máme zájem na tom, aby se náš pes v chovu prosadil. A k tomu potřebujeme psa zbonitovat - a tedy ukázat, že pes má všechny předpoklady k tomu, aby "plodil" opět typické představitele plemene (tak to alespoň vyžaduje klub KPP).
Pokud však budeme chtít se psem chodit na procházky bez vodítka a košíku a budeme ho mít pouze pro radost, pak nám nic nebrání v tom, abychom si takového psa vychovali. Možná s takovým psem v současné době budeme dokonce ve výstavním kruhu ve výhodě, neboť se nám nikdy nestane, že by se náš pes ohnal po jiném psovi nebo po rozhodčím, který se bude snažit spočítat psovi zuby. Ale tím by naše ambice měly skončit, v případě že si neověříme, zda je pes opravdu "pouze námi takto vychovaný", nebo zda jde o vrozenou odchylku od standardních povahových rysů. Pokud se nám nepodaří psa "dopracovat", měli bychom to vzít jako fakt - a neriskovat, že by případní potomci, kteří by nestandardní povahu zdědili, svým budoucím majitelům připravili velké zklamání. Jak by k tomu přišel případný zájemce o štěně, který by si plemeno kavkazského pasteveckého psa zvolil právě proto, že ho zaujaly jeho standardem uváděné povahové vlastnosti?
Zastáváme názor, že pokud máme zájem o konkrétní plemeno a jeho vlastnosti uvedené ve standardu, určitě se poohlédneme po štěněti s průkazem původu. A také my se budeme snažit štěněti umožnit takový vývoj a takovou výchovu, aby i z něj vyrostl typický představitel plemene - aktivní obranář, současně však i vyrovnaný obranář! Proč ale někteří chceme "zvýšit" pravděpodobnost, že štěně s PP nebude vykazovat vlastnosti uvedené ve standardu a protlačujeme své psy do chovu za každou cenu? Ze snobismu, kvůli finančnímu zisku, abychom mohli říct: ten můj je chovný heč? A co vy? Doporučili byste svým dobrým známým, kteří by měli zájem o kavkazáka na hlídání, štěně po psovi, kterému "něco"chybí (možná jen schopnost majitele "něco" dotáhnout do konce)?

I přes to, že si nemyslíme, že je vhodné a nutné psy po zkoušce povahy rozdělovat na choleriky, sangviniky a ty ostatní (jak je tomu nyní v klubu KPP) - zejména pro to, že pes se v cizím prostředí opravdu může chovat a reagovat úplně jinak než na vlastním, svěřeném pozemku - je dobře zkoušku provést, třeba i opakovaně (možná dokonce bez omezení). Každý majitel tak může zjistit, zda předvedená povaha je tak trochu "jeho dílem", či bohužel krutým žertem přírody, která dokazuje, že i výjimka potvrzuje pravidlo.

Vám všem, kteří s povahou "bojujete" přejeme hodně trpělivosti a brzké dosažení cíle, a Vám, kterým se to nepodaří, přejeme aby jste v sobě našli sílu nezanevřít na plemeno a na ty, kteří měli to štěstí a s povahou svých psů nikdy žádný problém neměli.

Novosadovi

Zasláno i do zpravodaje KKPP 2/2003

17.3.2003
Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn