Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn

Povaha?

J. Fialová

Za dobu, kdy sdílím domácnost s kavkazákem, jsem vyslechla či četla mnoho diskusí na téma jaká má být správná kavkazí povaha a kterak ji zjistit při bonitaci. Mám pocit, že ti, co o tom rozhodovali a rozhodujou, jsou možná poněkud profesionálně zatíženi svými funkcemi či meziklubovými šarvátkami, tak jim tímto nabízím jeden názor "zdola":

Soudím, že otázku o povaze si v první řadě musí zodpovědět každý majitel sám. Když jdu o půlnoci opuštěnými místy se psem na provázku - napadne mě, že bych se musela něčeho bát? Když ani náhodou, je víceméně jasné, že můj pes tu správnou povahu má.

Nakolik je povaha vrozená? Uvedu dva příklady k zamyšlení:
1. Na výstavě jsem viděla dvě feny, sestry z vrhu, přijely z Polska. Jedna si vyběhala klubového vítěze, a přiblížit se k ní za účelem gratulace by bylo dost riskantní, druhá jaksi odmítala se v kruhu vůbec pohybovat, jako kdyby se tohoto prostředí bála, pán posléze z posuzování odstoupil. Byla to u druhé ze sester vrozená nejistota, povaha diametrálně odlišná od sestry číslo 1, nebo jen nezvyk či únava po dlouhé cestě?
2. Maminka mého psíčka: ani nastávající manžel chovatelky se jí nesměl dotknout, a majitel krycího psa pravil, že je to jediná ze všech jeho "snach", kterou se neodvážil pohladit. Moje fenka - její dcera - vám při setkání zdvořile nabídne pacičku (tedy pokud opilecky nepovykujete, výrazně nekulháte a nepatříte k několika nepřátelům, které by velmi ráda neprodleně sejmula). Je to u dcery způsobeno netypickou povahou nebo slušnou výchovou?

Co pes předvede na bonitaci? Může předvést a) co má vrozeno, b) co má nacvičeno, c) co má navyknuto. Nikdo mi ale nevymluví mé přesvědčení, že zrovna ad a) tam neukáže. Na takové akci se zpravidla jinak bude chovat pes, který tráví svůj život převážně jen za plotem na svém území, a jinak pes, s nímž se běžně chodí mezi lidi, na nákupy, do tramvaje. Když druhý z nich dorazí na bonitaci a uvidí tam ty samé ksichty které zná z výstav, i kdyby byl uvázaný ke kolíku půl dne, nemá žádný rozumný důvod k tomu aby vybrkával na kolemjdoucí, spíš se bude zajímat o to, aby si mohl něco vyříkat se svými v sousedství uvázanými kolegy.

Hodnotí se převelice kladně, když pes na figurantův náznak útoku štěká a vyrazí proti němu. Když se pes nudí, udělá to. Když se s ním nacvičí hlídání předmětu, udělá to. Když projde výcvikem v obraně, udělá to. Ale rozcvičit obranu a nedotáhnout pak tento výcvik správně do konce - to je něco co by se mohlo pánovi škaredě nevyplatit, říká zdravý rozum i zkušení cvičitelé (tedy pokud se pán zrovna nechce dostat do zpráv na TV Nova). Při seriozním výcviku obrany nejde o to vyvolávat nebo podporovat v psovi agresivitu a jen ho naučit útočit na povel, mnohem důležitější je vybudovat si u psa takovou autoritu, aby se dosáhlo stoprocentní úspěšnosti při jeho odvolání. Jenže to je věc do které si kavkazák příliš nenechá kecat. A předvádět na bonitaci nacvičené popírá vlastně smysl fráze "zkouška povahy", to už se ocitneme někde u zkoušky z výkonu, ne?

I když se svým psem cvičím pravidelně poslušnost, i když vím že v tlačenici mu klidně může někdo šlápnout na packu či na ocas a nic se neděje, nikdy si nemůžu být jistá že příští vteřiny nestrávím v kotrmelcích, když můj psíček uvidí člověka nebo psa který se mu nějak znelíbil. Takže podporovat ho v pro mě nežádoucím chování - při bezdůvodném strašení lidí u kolíku - to bych s ním už nikdy nemohla ani zajít koupit noviny v obavě že by odtáhl trafiku... U kavkazáka mi připadá, že je pro něho typické "černobílé" vidění světa: jednou kamarád = vždycky kamarád, jednou nepřítel = na celý zbytek života nepřítel. Například při hlídání předmětu: nekavkazák na mě vyjede, když má povel "hlídej předmět" a já mu na něj zkusím sáhnout, ale po ukončení platnosti povelu se ode mě nechá hladit - domnívám se že provést pokus o odebrání předmětu cizímu kavkazákovi naučenému na povel "hlídej předmět", měla bych to u něho rozházené až do smrti (která by v tomto případě na sebe nenechala ani nějak moc dlouho čekat).

Můj cvičitel dal jednou k dobru hezkou historku: Přišel za ním pán s komondorem, svěřoval se mu, že neví, jestli by ho jeho pes při nějakém útoku bránil, že je pořád moc klidný ba až apatický, a ptal se jak by si to mohl vyzkoušet. Cvičitel mu začal vysvětlovat, že musí přijít za ním na cvičák, kdy že by se mu to mohlo hodit, komondor při té debatě spal vedle nich uvázaný ke stromu. A pak najednou cvičitel chytil pána za ramena a silně s ním zatřepal. Pán se zmohl jen na "Co, co, co, co to děláte???" - a rázem probuzený komondor mohl strom vyvrátit z kořenů, jak se snažil cvičitele napadnout...

Musím konstatovat, že toto je podle mě ta správná pastevecká povaha! A že správnou povahu má i kavkazák, o němž jsem slyšela, že si lehnul a usnul v chumlu dvaceti němčourů řvoucích a vzpínajících se na poskakujícího figuranta. Poznal že o nic nekráčí, tak proč si chvilku nezdřímnout :-) Ovšem správnou povahu bych neupřela ani psovi, který byl na naší klubovce diskvalifikován za vystartování proti rozhodčímu když rozhodčí přišel podat pánovi ruku už na začátku posuzování, kdy to pán nečekal. Pes porušil výstavní řád, souhlasím, rozhodčí neútočil, pes tedy neměl řádný důvod zakročit, ale chápu psa že takto pudově zareagoval v okamžiku prvotní nejisté reakce svého pána, a koneckonců pán ho strhnul ještě včas.

Nežijeme na Kavkaze, žijeme v hustě zalidněné Evropě. A i když máme psy kavkazské, protože je mnoho darebáků mezi námi a s těmito psy se cítíme bezpečněji, nesmějí se naši psi chovat jako teroristé. Některý pes sice stráví celý život jako hlídač na objektu, sem tam se ale i s takovým musí mezi lidi, i kdyby to bylo jen na veterinu - proto se musíme snažit předcházet průšvihům. Velice se mi líbil článek pana Truksy o výchově ve zpravodaji 4/2004, přesně tak bychom měli své psy vést, aby se brzo nestali kavkazáci u nás pány poslanci zakázaným plemenem.

Ale ještě k bonitacím. Nemůžu se zbavit dojmu, že se v našich klubech pojem "zkouška povahy" poněkud přehání. Oko vidí, oko není blbec :-) Takže když vidím psa na výstavě nebo na vycházce, vidím jak se nese, jak drží hlavu a ocas, jak kouká - stačí mi pár vteřin abych věděla - jo, k tomuhle přes plot jedině jako sebevrah. Na druhou stranu nemyslím že po rodičích "ustupujících" nutně musí být bojácná štěňata, vždyť co si nesou naši psi v genech, spoluvytvářelo se mnoho a mnoho desetiletí...

Pamatujme že i psi mají své dny, a že nemusí být objektivní oznámkovat psa na celý život na základě jeho chování během několika hodin, takže v případě neúspěchu by tu měla být možnost neomezeného počtu reparátů. Kdyby na jedné bonitaci, kde jsem byla, se posuzovala bojácnost ne psů ale pánů jestli projdou... Hance H. patří velký dík za to že je zklidnila a zachránila před infarktem :-)

Řekla bych, že tomu, kdo pravidelně vystavuje, by mohly k uchovnění stačit rtg DKK a dva nebo tři posudky z cacových výstav od mezitřídy výš s hodnocením V nebo VD - když je pes získal, tak patrně musel mít všechny zuby, nemohl mít těžkou ani vylučující vadu exteriéru, a zřejmě není přehnaně bojácný ani přehnaně agresivní. Metr na změření výšky snad může některý funkcionář klubu účastnící se výstavy vzít s sebou. Pro nevystavující - na klasické bonitaci by mohl stačit k hodnocení povahy průchod skupinou osob.

Nebo jestli se opravdu nemůžeme oprostit od představy "Kolík a figurant na věčné časy" - nasimulujmež výše uvedenou situaci s komondorem: Figurant by na pána se psem (pes samozřejmě s košíkem, s širokým obojkem, více karabin neuškodí, s pevným vodítkem a v doprovodu dalšího pomocníka na udržení) zaútočil cestou z parkoviště do areálu kde se bonituje. Ještě než pes uvidí ty samé ksichty které zná z výstav...

8.2.2005, J. Fialová

Z odpovědí na výše uvedený text:

Nemůžu než souhlasit s tím, že na bonitaci se někdy vidí něco úplně jiného než chceme vidět. Pes je buď připravený (cvičákem), nebo potlačený (majitelem, ať už záměrně či nechtíc), nebo zvyklý na vše co ho může v životě potkat. Opravdovou povahu psa ale na bonitaci asi nevidíme. Tu opravdovou zná jen majitel a nejbližší okolí, příp. vidí jen potencionální zájemce o štěně, když se přijede podívat na rodiče, a to ještě v případě, že je ochotný na návštěvě strávit delší dobu.
Takže otázka - jestli je nutné bonitovat, mi připadá docela trefná! Rozhodčí při bonitaci stejně psa posoudí stejně jako na výstavě (co rozhodčí, to jiný posudek - to samé na bonitaci), a když by měl pes třeba tři výstavní posudky plus RTG, mohlo by to stačit. Vždyť i teď kdo chce uchovnit, musí absolvovat jednu CACovou výstavu (nebo svod). Tak by absolvoval tři a bylo by.
9.2.04 Dáša Novosadová


Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn