Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn

Kavkazani trochu jinak - jací jsou a co z nich děláme?

Marcela Nováková


Už několik let ve mně bublají a kvasí problémy a otázky, které se týkají kavkazanů. Už pár let čtu velmi citově laděné články jaké píše Dr. I. Sehnerová. Pozor! I já si ráda přečtu tyto knížky a zasměju se při o venčení kavkazana. Co mi tedy vadí? Třeba název: “Žraloci v psí kůži“. To nejsou žádní žraloci!! Žralok žere všechno, na co přijde, nezná soucit, nezná smilování. Necítí lásku, neumí dávat a neumí přijímat.

Chovatelé kavkazanů rádi poukazují na to jaké chovají nelítostné a krvelačné bestie. Se zájmem jsem si přečetla články týkající se povahy kavkazanů. Nikde jsem se ale nedočetla, že se jedná o psy sice tvrdé, ale s velmi vysokou empatií. Nejedná se pouze o jednoho jedince, je jich spousta. Zkusili jste někdy zapřemýšlet? Uvědomujete si, že ty krvelačné bestie z nich děláme my? Našimi články a vtipným povídáním. Jestliže chováte kavkazany, určitě jste si všimli, jak reagují na staré lidi. Staří lidé je milují a oni milují je. Nebavím se o každém důchodci, kterého potkáte na ulici. Bavím se o rodině ve které vyrůstají, o sousedech, se kterými vycházíte. Moje fena budí respekt a strach téměř v celých Odrách. Je nezávislá, odvážná, uřvaná, a za svou „smečku“ je ochotná položit život, ale v žádném případě to není bestie, která sežere každého koho potká.

Loni, když jsme čekali štěňata se stalo něco neuvěřitelného! Snad si soused potřeboval zchladit žáhu, ale rozpoutal u nás štvanici na kavkazany. Stačilo poukázat na pár takových článků, udělat z nich cholerické jedince budící hrůzu. Připadala jsem si jako úchylný jedinec, který chodí venčit psa na hřbitov s krumpáčem, aby mohl své případné oběti rovnou pochovat. Bydlím v rodinném domku se svým vlastním pozemkem a soused pociťoval právo mi bušit na okno a štěkat do něj. Nepředstavitelným problémem bylo štěkání feny jak venku, tak doma.Soused vyhrožoval úřadem i hygienou. Fena byla tak vystresovaná, že při pouhém zaregistrování pohybu na sousedově pozemku, začínala schovávat štěňata. Živá štěňata zahrabala do hromady písku! Já jsem se rozhodla bojovat ! Nejprve jsem se snažila dokázat , že jsem normální já , má rodina i pes. Ovšem bez valného úspěchu. Potom jsem pochopila. Pes je věc a je mým majetkem.Chtěla bych poděkovat p. Řehánkovi, který mi můj majetek ocenil, a pí. Kahánkové, která mi poradila jak ho mám zabezpečit. Šla jsem do boje tvrdě a nelítostně! Upozornila jsem celé okolí na to, že se budu velmi tvrdě bránit a při jakémkoli poškození mého majetku předám věc Policii ČR. Najednou všichni všechno pochopili a je klid. Při jednání se nezapomněli zmínit i o případu napadení křížencem kavkazana v Suchdole. Pro oživení: týraný pes se dostal na ulici a poprvé uviděl takové množství lidí. Nevěděl, co má dělat pokoušel se s nimi hrát. Šílená reakce lidí a pes kousl pána. Přivolaná policie psa postřelila, ošetřila a odvezla do útulku. Tím by vše skončilo, kdyby se nejednalo o kavkazana! Po chvíli se objevili zaručené zprávy o tom, kolik bylo pokousaných a dokonce se objevil i mrtvý. Chlapec měl umřít následkem šoku po spatření útočící bestie - kavkazana. Vše se nakonec snažil uvést na pravou míru v tisku jediný kousnutý pán „Po odeznění prvotního leknutí a zásahu policie mi bylo psa líto, střelit by zasloužil spíše jeho pán, který ho zavřel do kotce a nestaral se o něj“. A tady se stal jeden z mála případů, kdy úřady stály na straně zvířete. Pan podnikatel dostal celkem slušnou pokutu.

V žádném případě z kavkazanů nechci dělat retrívry, kteří rádi slouží a pomáhají lidem. Takoví nejsou, a doufám, že ani nebudou. Jestliže někdo líčí, jak je po venčení kavkazana zválený a špinavý, musíme si uvědomit, že toto není povahový rys plemene, ale chyba páníčka, který na něj nestačí. Oni jsou velmi chápaví a učenliví, a mnohdy jim vše stačí jen vysvětlit. Není třeba z nich dělat cvičenou opici, která co nemá naučeno, to neudělá. A nebo naopak udělá něco šíleného.

Zapřemýšleli jste někdy o tom, z jaké země pocházejí? Jaká tam vládne kultura a filosofie? Východní kultura je ve všem odlišná od naší západní. My snažíme naše psy vměstnat do našich měřítek, ale pravda bude asi někde jinde. Východní kultura je pohostinná, empatická, pomáhající jedinci v nouzi. To obyvatelstvu ovšem nebrání, aby mezi sebou vedli kmenové boje a sváry. Tato zdánlivá nejednotnost zlákala v minulosti mnohé, a tito útočníci se setkali s tvrdou a neočekávanou reakcí. Vzpomeňme útoky tureckých sultánů, 2. svět válku apod. Ještě pěknější ukázka tohoto povah rysu je neúspěch Čingischána při pokusu o dobytí Japonska.

Naši psi v této kultuře žili tisíce let, a my je najednou chceme „nacpat“ do našich škatulek. To přece nejde! Pokud se nad tím opravdu zamyslíme, zjistíme, že se nejedná o pouhé „kecy“. Jako zářný příklad hlídací a ochranné filosofie kavkazanů můžeme uvést: jistě si vzpomenete, jak šli zloději krást naftu do areálu, který hlídali dva kavkazani. Nejprve si mysleli, že psi spí, protože nebyla z jejich strany žádná reakce. Za chvíli ale museli vylézt na skříňovou Avii a vydržet tam dva dny do příchodu lidí do práce, protože nemohli odejít. Sami potom popsali, že psiska se střídala v hlídání. Nejhorší pro ně byl ten pocit jejich inteligence. Jeden pes vyloženě chrápal a druhý hlídal. Až se vyspal, šel hlídat a druhý si dal dvacet. Tady se možná měly kluby a chovatelé zamyslet a reagovat v tisku. „To jsou oni kavkazani, takového psa si pořizujete. Žádné krvelačné bestie, ale myslící ochrana schopná vyhodnotit a vyřešit situaci!!“ To by neudělalo žádné západní plemeno. Rozdělili si práci bez rozdílu, dva se stali jedním. Věděli, že o něco jde. Toto je základní rys jejich povahy!! Nezáleží na tom, jestli štěká a straší každého, kdo jde okolo, záleží na tom, jestli svůj úkol splní.

Je špatné, jestliže kavkazan doprovodí zloděje domů, ukáže mu vkladní knížky a s vrtěním ocasu jej vyprovodí . Rovněž je špatně jestliže nebrání svou rodinu – smečku. Pořídili jsme si kavkazana přece proto ,aby nás chránil, zadržel případného zloděje a byl náš dobrý kamarád. Nechceme, aby pes zbytečně napadal. Je-li problém, ukážu mu ho a vysvětlím, jsou velice chápaví. Všimli jste si jak reagují na gesta? Nemusíte vydávat povely, stačí ukázat. Syn se narodil, když Alse šel druhý rok. Když usínal a spal, stačilo ukázat prstem na ústa a znamenalo to, že Péťa spí a nesmí se štěkat. Vydávala různé tiché zvuky, „štěkala“ bez hlasu. Věděla, že by ho vzbudila. Takové věci těžce učíte vlčáky, kavkazan to pochopí! Sice si jednou Alsa zkusila štěknout, co to udělá, ale když zjistila,že je to problém, už to víckrát neudělala.

Stačí udělat krok zpátky, postavit se za psa, a pro ni je to signál, že teď je to na ní. Není třeba povelu, ona to ví. Alsa chodila se mnou vedle kočárku, nevšímala si psů, protože miminko spalo. Byla šťastná, že je s námi a chránila nás - dávala na nás pozor. Věděla přesně co může a co ne. Jestliže to umí naprosto perfektně, ptám se proč to nevyužíváme? Naše psiska nám dávají tolik, že to ani nedokážeme pochopit. S jejich moudrostí můžeme pomáhat lidem. Jediný problém je jejich fixace na pána. Musí se jim vysvětlit, co od nich chceme a očekáváme. Můžou pracovat jako služební psi,můžou zachraňovat lidi, vyhrabávat je ze sutin, protože velmi dobře cítí bolest a neštěstí. Je-li u nich taková velká empatie, ptám se: „mohou pracovat i s důchodci a starými opuštěnými lidmi?“ Myslím, že mohou!! Dají jim svou sílu, pohled něžných kaštanových očí a hustou srst medvědů. Co myslíte vy? Položil si někdo mou otázku již přede mnou? Ozvěte se, napište! Nemám na mysli přátelství kavkazana s každým seniorem, který se zastaví před našimi dveřmi. Mám na mysli přátelství kavkazana s upovídanou babičkou, která si chce popovídat a ulevit od samoty, když se náhodně potkáme v parku. Tito lidé ví, že se nesmí pokusit o kontakt s Alsafar tehdy když pracuje, tzn. hlídá dům a rodinu. V této situaci Alsafar „nezná bratra“ a nechce si povídat s nikým a kontakt nevyhledává.

Nelítostné bestie už jsme z nich udělali, mnozí z nás mají s kavkazany a jim podobnými plemeny problémy. Pokusme se mýty, které jsme vytvořili, odstranit, a řekněme si na rovinu, že člověk, který potřebuje odstranit své komplexy, nepotřebuje kavkazana, ale pomoc odborníka.

Problematice soužití našich východních plemen se hodlám v budoucnu věnovat a své poznatky a omyly určitě zveřejním.

Marcela Nováková, novakova.marc@seznam.cz


25.4.2004
Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn