Pohádka: O dvou smečkáchŽily byly - v jedněch předalekých převysokých horách, jejichž rozeklané vrcholy připomínají mohutné štíty Kavkazu - dvě psí smečky. Každá z nich měla své teritorium, které si ostražitě hlídala, každá z nich se několikráte do roka sešla na nějakém odlehlém místě, kde nechtěla být rušena smečkou druhou, a tam si lebedila, že jen její psi jsou nejkrásnější, nejchytřejší, nejlepší, nejhodnější nebo nejzlejší. Ti dominantní a nejdominantnější ve smečce varovali dospívající děvčice, jen ať si proboha nezačnou něco s ogary ze smečky druhé, a jaká by byla ostuda, kdyby některý mládenec se zakoukal do frajárky sousedojc! Žili byli v oněch horách také psi samotáři, jenže i oni, když chtěli založit rodinu, museli si své životní rozhodnutí některým dominantním psem z jedné či druhé smečky nechat schválit. Alfa-psi v obou smečkách samozřejmě měli a mají rozdílné názory na to, jakou má mít správný pes povahu, jestli si má či nemá nechat zrentgenovat kyčle, a jak moc smí být se svou nastávající příbuzný, aby štěňátkům nebylo dáno do vínku nějaké genetické tentononc. Kdy se puberťačka stane dospělou a jak často si může s hochy užívat a povít dítka, to je rovněž v každé smečce uzákoněno jinak - kdo by se tomu divil? A tak si samotář aspoň hezky vybere, kde je to včil právě pro něho nejvýhodnější. Mimochodem, oni i příslušníci jedné smečky semo tamo přeběhnou ke smečce druhé a naopak, to se také stává... Je tomu snad proto, že láska je mocná čarodějka, která i bez požehnání šéfů smeček hory vysoké převysoké přenáší? Když Tamní Velehorské Kynologické Unii nevadí, že jeden hot a druhý čehý, proč by člověk (pardon - pes!) nevyužil cestičku schůdnější, že áno. Koneckonců - ani v smečce samotné žádný veřejný seznam možných ženichů nebyl k dispozici, a když se některá čubička chtěla honem vdát, smečkový dohazovač jí řekl: "Tím jediným a pravým pro tebe je Pes Ten, a moc nevybírej, abys nepřebrala! A když tak jen vocaď pocaď! Hlavně ne vodtamtaď!" (Milé děti, to určitě už znáte, jak bůh přivedl Adama před Evu a řekl mu: "Tumáš, vyber si!") Časem pavouk internet roztáhl své sítě i nad jen těžko přístupnými a vzdálenými vrcholy. Ale běda třikrát běda psům, kteří by dopustili, aby jejich fotografie se ocitly na nějaké stránce ve špatné společnosti - tam, kde jsou též fotografie členů smečky druhé! Běda přeběda psům, kteří by někde napsali, že také v druhé smečce jsou fešáci psi - propagovat konkurenci je v oněch horách zapovězeno! V pohádkách pro děti zpravidla vše končí dobře. Leč naše pohádka je i trošičku realistická, a proto: Tak jako těžké mraky pluly dál a dál nad vrcholy divokých a nepřístupných hor, tak ani život na jejich úpatí se nezastavil a šel dál a dál. Jen to o čem se zde píše zůstalo némlich tak, jak bylo. Dobrou noc! Doslov: Myslíte si, milé děti, že by bylo lepší, kdyby se obě smečky (ovšemže v těch dalekých horách, kde jen větry bičují pusté sněžné pláně den co den) řídily stejnými zásadami - že by to chovu prospělo? Nebo dokonce že by snad obě smečky mezi těmi monumentálními vrcholy pokrytými věčným ledem dravou zvěř někdy mohly lovit a medvědům se bránit společně? Když často je to i uvnitř samotné jedné každé smečky rozhádáno jako v českém parlamentu? Ale to bychom od pohádky sklouzli do úplně jiného žánru, a horrory se na noc přec jen nehodí. Tak jaké si vezmeme z této pohádky ponaučení? Zcela jistě už to řekl za nás někde někdy nějaký klasik: "Chcát proti větru se nedá!" (Autor: kdo jiný než Sám život) |