Zpět na Příspěvky dalších chovatelů a příznivců kavkazáků
NAŠE "DALŠÍ ZKUŠENOST"
Novosadovi
Dnes se s Vámi podělím o zážitek z krytí naší fenky, které proběhlo v závěru loňského roku.
Od porodu našeho prvního a zároveň prozatím jediného potomka naší chovné stanice uběhlo víc než rok a my opět zatoužili po společnosti nějakého psího mrněte. Naše čtyřletá kavkazanka je psí dáma v nejlepších letech a tak jsme se rozhodli, že jí "zkusíme" vybrat ženicha.
"Zkusíme" je opravdu velmi výstižné slovo.To proto, že naše fena bydlící ve společnosti kavkazana samce, nám (ale hlavně jemu), dávala zřetelně najevo, že "on" v době hárání vůbec není její typ. A dávala mu to najevo tak zřetelně, až nám to srdce rvalo. Nejednou se z tiché noci ozývaly palby vzteku a zlosti feny, následované bolestným fňukotem loudícího zamilovaného psa.
Uznali jsme tedy, že i "fenka-budoucí maminka" má právo mluvit do výběru "psa-tatínka" svých dětiček a psa "domácího" jí přestali vnucovat. Samozřejmě jsme užší výběr ženichů s ohledem na nepříbuznost a taky "náš typ" provedli sami. Jen jsme měli obavu, aby fena nevybírala tak dlouho, až by přebrala a stejně si žádného nevybrala, a nebo její plodné dny by byly mezitím fuč. Na riziko prošvihnutí správné doby k aktu jsme se rozhodli pojistit a absolvovali jsme proto s fenou opakovaně krevní testy, které dokáží upřesnit šanci feny na zabřeznutí.
Po teoretické stránce jsme měli všechno zmáknuté. Pes číslo jedna byl exteriérově (ale i dle bonitačního kódu) jednička, krevní testy hlásily "je to tady", počasí pro cestování v zimě také téměř ideální. Zbývalo jediné - bude se námi vybraný ženich líbit i naší "rebelce"? Nebude ho snad chtít zřezat tak jako zřezala noc před tím psa domácího? A bude pes při své "premiéře" vůbec vědět co se po něm žádá?
Téměř 2 hodiny cesty se nám honily v hlavě otázky tohoto typu. Když jsme však dorazili do blízkosti pozemku hlídaného "ženichem", nejdříve nám srdce zaplesalo, že ženich je opravdu nejen krásný (znali jsme ho z výstav a fotografií), ale že je úžasný i v povaze! Jeho tělo vidět nebylo, ale jeho řev se rozléhal široko daleko od hlídaného objektu. Z důvodu špatného přístupu přímo k pozemku psa jsme odstavili auto kus cesty od hlídaného obydlí a zbytek cesty jsme došli pěšky. Když jsme však s háravou fenou došli až k plotu a pes nepřestával řvát a řvaní se naopak stupňovalo, pustili jsme z hlavy obavy z toho, že fena psovi -ženichovi nařeže. Současně nás však zasáhla obava, že přeci jen možná nejedeme v tu správnou dobu (což by bylo v rozporu s výsledky krevních testů), nebo ještě hůř - že ten pes nemá žádný sexuální pud!!!
Další chvíle probíhaly tak, že řvoucí pes stál na jedné straně plotu, my s majitelem psa a naše háravá fena (řvoucí o chlup méně než pes) na druhé straně plotu. Snažili jsme se naši "háravku" nastavit psovi přes plot tak, aby mu neunikla její "vůně", ale nic to nepomohlo. Pes se ji snažil přes drátěné pletivo kousat do zadnice, a při pohledu na nás nevěděl, jestli má nejdřív zlikvidovat fenu nebo její doprovod. To samé se opakovalo v situaci, kdy byli oba psi na vodítku před hranicí pozemku. Naše fena už se ale zklidnila a vypadalo to z její strany nadějně. Kdyby však majitel svého psa nedržel, možná bychom už byli dávno sežraní i s fenou. Tak moc byl "ženich" zlej, že mu lezem k plotu, ještě k tomu s nějakým psem!
Nakonec jsme vzali oba pro jistotu stále "okošíkované" psy na vodítko, a zkusili se vydat pryč od hlídaného pozemku. Teprve až ženichovo MOJE zmizelo z dohledu, výsledek se dostavil. Pes přestal po feně řvát a začal se na její pachy soustředit. Zhluboka nasál, na nás "zapomněl" a šel na věc. Tady mu bylo jasné, co se po něm chce, a svůj úkol k naší velké radosti splnil!
Pro celou situaci jsme našli i logické vysvětlení, navíc docela jednoduché. Ten ženich je přece KAVKAZÁK! V prvé řadě kavkazák = hlídač, teprve až potom eventuelně krycí pes, ne? Došli jsme k závěru, že hlídací pud tohoto psa je zcela nadřazen pudu rozmnožovacímu, což v přírodě sice není obvyklé, pro majitele kavkazáka ale určitě radostné (alespoň pro toho, kdo si kavkazáka pořizuje na hlídání, ne na rozmnožování)!
Po aktu oba psi slastně odfukovali, každý čelem ke svému pánovi, v klidu. My dospěláci jsme si hezky popovídali, a asi po půl hodině se rozhodli. že naše povídání a další procedury (např.s krycími listy) dokončíme v teple u kafíčka. Z výše popsaného již tušíte, co asi následovalo, když se naši psi zvedli ze země a všichni jsme se dali na cestu k ženichovu "domovu". Ano, je to přesně tak, že když jsme nabrali směr k "jeho" objektu, bylo to mezi námi jako dřív. Řev a výpady vůči háravé feně i nám, vetřelcům, co se nejspíš chystají ublížit "jeho" pánečkovi a páchat neplechu v "jeho" svěřeném území. Nakonec jsme se tedy radši tvářili, že na žádnou "návštěvu" vůbec nejdeme a zůstáváme na místě. Pes odkráčel sebevědomě domů s majitelem sám, my přišli až dodatečně, poté, co byl "uklizen" tak, abychom mohli na pozemek bezpečně vejít a bezpečně ho opustit. Domů jsme odjížděli se skvělým pocitem z toho, že jsme našli ženicha krásného a povahově naprosto typického, a že naše volba ženicha padla do noty i naší fence. Dnes už víme, že i příroda tomuhle spojení požehnala a štěňátka jsou na cestě.
Jsme tak bohatší o další zkušenost v soužití s kavkazáky. Ne každého psa odloudíte pryč ze svěřeného pozemku tím, že mu podstrčíte háravou fenu!
A když přivedete háravou fenu "opravdovému hlídači"a on ji na svém území "nechce", nezoufejte že není ta "správná doba" - možná to jen není to "správné místo"!
Spousty úsměvných a hřejivých zážitků s kavkazáky Vám všem přeje
D. Novosadová
PS: Netvrdím, že průběh výše popsaného krytí je pro kavkazáky typický a jedině žádoucí. Dokonce ani netvrdím, že potomci z tohoto spojení budou kopírovat chování svých rodičů. Ale vím určitě, že vrh odchováme s láskou a porozuměním pro povahové znaky plemene, a uděláme vše pro to, aby štěňátka svým budoucím majitelům mohla dát tolik radosti, kolik jsme od jejich rodičů my sami dostali.
Vítkov, únor 2004
Zpět na Příspěvky dalších chovatelů a příznivců kavkazáků
