Zpět na Příspěvky dalších chovatelů a příznivců kavkazáků
Jak jsme na procházce byli...
L. Fišerová
Od Švarců jsme si přivezli našeho prvního kavkazáčka Farchada Nagiho z Azgiru alias Sorba. Pravdou je, že jsme mu od první chvíle říkali "medvídku", nyní "krakene" a za pár týdnů pravděpodobně "grizzly!"- roste jako z vody.
Před pár dny jsem vzala našeho 3-měsíčního drobka ven na procházku, ale poprvé šel vedle kočárku. V kočárku seděla naše 11-ti měsíční holčička Adrianka, kterou má Sorbo moc rád. Ona mu stále něco dává nebo mu hází balónek a to se mu moc líbí. Olizuje ji a někdy málem ze samé lásky by ji povalil.
Za plotem na nás doráželi psi, Sorbo si nenechal nic líbit - zastavil se a zavrčel. Musela jsem ho trošku pobídnout, abychom mohli pokračovat v cestě.
V dálce se objevila skupinka pubertálních chlapců, které bylo slyšet na míle daleko. Čím víc se k nám přibližovali, nevěděla jsem, jestli se Sorbo nevystraší - zatím se ještě bojí náklaďáků a hodně hlučných věcí. Šli po celém chodníku a vypadalo to, že ani neprojedeme. Smáli se, co je to za medvídka vedle toho kočárku.
Sorbo se zastavil, položil hlavu na kočár a olízl Adriance ručičku. Otočil hlavu na skupinu kluků a z plných plic zabafal!
Nečekala jsem to a ti "rádoby páni" už vůbec ne. Rozskočili se na obě strany chodníku a my jsme měli cestu volnou. Ozvalo se: "Ty v... (slušně asi kámo), to jsem se lekl až jsem se z toho málem po.... (slušně potentoval)!" Prošli jsme středem jako králové, musela jsem se tomu v duchu zasmát. Kdyby jen věděli, že ten, co je postrašil, je ještě psí mimčo!
Jsem ráda, že Sorba máme. Občas, když se mu něco nezdá, tak si přede mě stoupne. Když se zrovna dívám kam nemám, tak někdy skoro líbám matičku zem. Do poloviny kopce mě vytáhne a do druhé půlky ho vytlačím já. Užijeme si s ním hodně švandy, jen co je pravda.
Faktem je, že naše loni nasázené tuje vypadají už jen jako pahýlky, a jejich zbytky zdobí Sorbův kožich. Už se začínám smiřovat s faktem, že naše zahrada nebude tou okrasnou, co jsem si představovala, ale nevadí. Nebudeme mít zahradu s golfovým trávníkem, ale máme oddaného společníka a kamaráda. Myslím, že v životě jde o to, zažít co nejvíc štěstí a legrace. A o to s kavkazákem rozhodně nouze není.
25.2.2003
Zpět na Příspěvky dalších chovatelů a příznivců kavkazáků