Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn

PŘÍHODA: Kavkazské úsměvy

Lída Švecová

To jsem vám jednou na procházce s Dráčkem potkala asi desetiletého chlapce v kraťasech, na nose brýle, na zádech batůžek a v rukou držel nějaké mapy.
Zadíval se velmi důkladně na Draka a zeptal se: "Paní, proč máte medvěda?"
"To není medvěd, ale kavkazský pastevecký pes," odpověděla jsem mu.
Chlapeček si Draka opět znalecky prohlédl a vypadlo z něj: "Bane, je to medvěd, já byl v zoologické zahradě a tam jsem ho viděl."
Já na to zase, že ne, že je to pejsek.
"Tak když je to pejsek, tak ať zaštěká."
A bylo hotovo, protože štěkání na povel jsem své kavkazany věru neučila a chlapeček odešel v přesvědčení, jak jsem hloupá, když si myslím, že mám psa.
Jindy jsem zaslechla rozhovor: "Maminko, co je to za zvíře?" "Já nevím, asi malá kráva."

Kouzelný zážitek mám také s Nastěnkou, když byla ještě malé štěňátko a seznamovala jsem ji s civilizací. Ta se jí velmi nelíbí, ale pro toto mám pochopení - jaký pes, takový pán, nebo je to naopak?
Na autobusové zastávce jsem čekala s Nastěnkou na vodítku na manžela. Nasťa měla očička jak na pérkách - tu jí vystřelily támhle, tu pak onde a hrozně chtěla zpátky do auta. Lidé okolo ji obdivovali, moc se jim štěňátko líbilo, až k nám nakonec jedna paní přišla se poptat co je to za plemeno, a bylo vidět, že otázek má připraveno více. Avšak udělala věc, kterou udělat neměla. Přiblížila se k Nastě příliš a vztáhla ruku na pohlazení. Ne, nelekejte se, žádná prokousnutá ruka z toho nebyla. Bylo to daleko horší. Nasťa se tak lekla, že se poblinkala. Paní k nohám vrhla celou, ještě ani nenatrávenou myš. Reakce oné důstojné paní se nedá ani popsat. Myslím, že si to dovedete všichni představit.
A pro pořádek dodávám, že jsem myšku za ocásek vhodila do odpadků.

Ale nejen venku se dá zažít něco veselého. Kavkazáci mi denně předvádí svou inteligenci a schopnost logického uvažování - když udělám tohle, pak se stane tamto.
Velmi rádi mlsají a velkou radost jim udělám třeba Pacholíčkem. A stalo se toto:
Drak dostal dva kelímky, Nasťa dva kelímky. Pustili se do blaženého blemcání, když tu najednou Nastěnka vyskočila a upalovala k plotu s velkým štěkáním. Dráček zpozorněl a šel se podívat, na co to ta ženská bufe. Přesně na toto čekala Nastěnka, udělala čelem vzad a šmahem vymetla všechny kelímky. Dráček, který zjistil, že nebylo nač štěkat, se vrátil ke kelímkům již prázným.
Jindy si zase Nasťa přinesla ze svých zásob takovou fujtajblovou kostičku. Moc jí chutnala a Dráček ji chtěl samosebou také. A právo silnějšího je právo silnějšího a Dráček jí kost s velkým zavrčením sebral. Nasťa se chvilku snažila ji packou vydloubnou zpět, odvést Drakovu pozornost jinam, ale kdepak, ten si už spokojeně chroupal. Tak se moje milá holčička odbatolila pryč a za malou chvilku se s čímsi v tlamičce vrátila a to cosi důkladně olizovala. Dráček zpozorněl, snažil se to cosi očmuchat, ale Nasťa si to poodnesla dál a zavrčela. To si dovolila moc, řekl si zřejmě Drak a skočil po ní, s velkým "Vrrrr" jí odehnal. Ale ta už na to čekala, vyskočila, popadla svou starou kost a zmizela. Dráček zůstal nechápavě stát nad kusem cihly.

Vyšlo: NP - Zvířetník 2000
Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn