Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn

Povídání o kavkazských pasteveckých psech

Lída Švecová

Přiznávám se otevřeně a upřímně, že jsem netušila, kolika otázkami budu zaplavena po svém slibu, že odpovím na vaše dotazy. A víkend je tu a já většinu mejlů dokonce ani nestačila pořádně přečíst. To je tedy situace. Lapla jsem se do vlastní pasti. Co s tím?
Páteční večer byl úžasný. Dokončila jsem všechny práce kolem jelenů, kavkazáci si večeří také dokulata zaplnili bříška, dokonce i malá kyselinka Boominka pravila, že snad už ani nemůže, ale pro jistotu u misky zůstala ležet. Teplý večer přímo lákal k tomu, abych uvedla na svou oblíbenou lavičku. Konečně chvilka odpočinku po rušném dni.
"Nastěnko, holka moje stříbrná, pojď mi poradit, co mám o vás kavkazácích napsat, prosím."
Nasťa se zvedla ze své pozorovatelny, sedla si přede mne a položila mi hlavu do klína. Zadívala se mi do očí. Typický pohled silného, hrdého, sebevědomého, ochranitelského kavkazana. Jeho oči jsou plné lásky a něhy a zároveň je to pohled divoké šelmy, pohled vonící dálkou, obrovskými nespoutanými pláněmi, přírodou. Ta divokost mě vždy fascinuje.
Vše je ještě podbarveno právě probíhající jelení říjí. Jelen troubí: "Hej hola, já jsem tady král", a druhý mu odpovídá: "No to se ještě uvidí"...
Díky Nastěnko, díky jeleni - už vím co psát.

Nemohu jinak, než ocitovat svého kamaráda přes kavkazáky - Miloše Truksu, který ve své knize píše: Lidé, kterým se líbí kavkazák a chtějí si ho pořídit, možná jen potřebují hlídače (pak si sotva mohli vybrat lépe), ale možná v něm podvědomě hledají vzpomínku na ty zašlé časy, kdy pes střežil bezpečí domu proti všem, aniž by si cenil svého psího života více než bezpečí své lidské smečky. A právě kavkazák je nejspíš přímým potomkem těch psů, u nichž to všechno začalo.
Ano, to je ono. Ta podvědomá vzpomínka... Zkuste si na pár okamžiků zavřít oči a představit si PSA. Na chvilku zapomeňte na svá oblíbená plemena, na své vlastní pejsky. Jaká představa se vám před očima vynoří? Nejsem kouzelník a přesto vím, že jste viděli psa, který se velmi podobá kavkazanovi.

Kavkazský pastevecký pes je prastaré psí plemeno, někde jsem i četla, že je dokonce přímým potomkem severských vlků. V dávných dobách to byly polodivoké šelmy, jejichž pracovní náplní bylo střežit stáda před vlky, medvědy, sněžnými levharty a lidmi.
Chovatelstvím se pastýři nijak netrápili. Existovala pouze selekce pracovním stylem: "Jo, tys prohrál souboj s vlkem? Tebe živit nebudu", a následovala smrt. Zrovna tak dopadl jedinec, který projevil agresivitu vůči svěřeným zvířatům.
Pastýř také neměl mnoho času se zabývat pohodlím psa a jeho stravou. Teritorium, které psi měli hlídat, "označil" rozhozenými kůžemi, které se staly pro psa stanovištěm. A k snědku měl pes jen to, co si sám opatřil.

Čistokrevný chov těchto psů začal v Rusku v první polovině minulého století. Vojáci z něj chtěli udělat plemeno služební. Dokonce i ve starších standardech se dočteme, že se dá úspěšně vycvičit jako služební pes, ale pravda to není. Pro hrdého, dominatního kavkazáka, který těžko snáší být uzavřen v malém kotci a ještě k tomu být podřizován cvičáckému drilu, je toto cizí. Nakonec byli kavkazani označeni jako nevycvičitelní, útoční, nebezpeční a zlí. Díky tomu kavkazský pastevecký pes neprošel žádnou módní vlnou a jeho nádherné povahové vlastnosti se zachovaly do dnešních dní.

Jaký je tedy dnešní kavkazák ? Miluje svého pána, svoji smečku a chrání všechno - rodinné domky, zahrady, objekty, stáda, vše co vám patří, co hlídat má, včetně vás. Velmi dobře si uvědomuje svou sílu, pracuje samostatně a nezávisle. Práce kavkazáka je různá. Sám posoudí, jestli stačí u plotu jen tak výstražně bufnout, jen opticky oddemonstrovat svou sílu, ale jsou i práce, kdy se z kavkazana stane šelma. Naprosto v tichosti se skrýt a pak na jistotu vyrazit.
Pracuje selektivně. Není to žádný ublafaný strážák, který štěká a útočí na všechno co se hne. Velmi dobře rozlišuje procházkáře, kteří kolem farmy chodí téměř každý den. Zná i jejich pejsky. Pamatuje si psy, se kterými si jako štěně ještě volně hrál na loukách. Ale běda psu cizímu, běda člověku podezřelému, neznámému, který by se odvážil vstoupit do jeho teritoria. Když zaútočí, nelze ho odvolat. Pes řádně plní svou pradávnou povinnost a není možné si to vysvětlovat jako neposlušnost - jak tvrdí majitelé kulturních plemen z kynologických cvičišť.

Chci kavkazáka, kterak se mám na jeho příchod do rodiny připravit? Tento dotaz je nejčastější. Jestliže skutečně chcete vlastnit kavkazana, pak se nejdříve zamyslete sami nad sebou. První otázkou je, jestli máte pro budoucího psa PRÁCI. Práce - hlídání je jeho životní náplň. Bez práce se v lepším případě ukouše nudou a vám to " vrátí" v naprosto nevhodném okamžiku, kdy jeho nahromaděná agresivita "bouchne". A může být nasměrována i proti vám samým. Zvažte, jestli máte dost trpělivosti na důslednou výchovu - ne výcvik, ale výchovu tohoto psa. Nepropadejte iluzím, že dospělého psa zvládnete fyzicky. Leda silný, sportovně založený muž zvládne slabší fenku... A přesto třeba na výstavách vidíme mohutné a silné psy, které v kruhu vodí žena, a na první pohled je jasné, kdo je silnější.
Kavkazský pastevecký pes, pokud mu porozumíte, vás vtáhne do svého světa, kde existuje jen dobro a zlo, kompromis je pro něj slovo neznámé. Avšak ctí vaše přání. A vaším přáním je mít vychovaného psa.
S výchovou musíme začít okamžitě, od převzetí štěňátka od chovatele. A musíme mít na zřeteli to, že co by měl umět každý pejsek, kavkazan umět MUSÍ. Tak jak by se měl chovat každý majitel psa, majitel kavkazáka se chovat MUSÍ.

Začínáme samozřejmě přivoláním, ale je pravda, že tento cvik časem mizí. Jak to? Já například netuším, zda-li moji psi tento cvik ještě ovládají. Když jsme pospolu, mám je stále kolem sebe. A když vyrazíme na procházku, pak je mám v zájmu svém na pevném vodítku a náhubek je samozřejmostí. A tak nejdůležitějším cvikem, který pes musí ovládat za každé situace, je povel: "K noze". Je to cvik, který je "tajemstvím" všech majitelů kavkazů, je to onen cvik, který umožní i zmíněným ženám vystavovat psa ve výstavním kruhu, je to cvik, který nás majitele kavkazáků chrání před kampaněmi proti nebezpečným psům. Je to cvik, který musíme nacvičovat důsledně, s rozmyslem, a nikdy nesmí nastat situace, že by ho pes neudělal. I kdyby nás mělo přejet auto, i kdyby jsme se topili - pes na tento povel musí přijít k noze, nesmíte dovolit, aby tento povel zůstal byť jednou jedinkrát neukončen správně.
.A k tomu samozřejmě patří chůze u nohy, máme-li v plánu jezdit na výstavy, pak je dobré si občas zacvičit i obraty.
To nejdůležitější jsem myslím řekla a ostatní je spíš přihrávka pro výcvikářku paní Brunclíkovou, která je rovněž majitelkou kavkazana.

Ale ještě se vrátím k tomu, že pes ctí vaše přání. Rovněž velmi dobře pozná, jakou máte náladu. Reaguje na vaše pocity. Ví, kdy se něčeho bojíte, kdy se cítíte nejistě. Nevím jakými cestami se k vědění dostává, důležité je, že to funguje. Abych byla zcela konkrétní, vylíčím vám jednu příhodu z loňského podzimu. Ten večer bylo odporně. Déšť, za nehty zalézající zima. Přijela jsem se soumrakem na farmu. Farma je na samotě, silničky okolo jsou ověšené zákazy vjezdu. Vystoupila jsem z auta, popadla bágly s baštou pro psy, a když jsem zamykala auto, přijelo za mnou auto jiné a řidič zaparkoval tak, že mi znemožnil výjezd. Myslela jsem si že zabloudil, že se chce zeptat na cestu, ale to ne. Auto vypnul a zůstal v něm sedět. Urychleně jsem vrazila na farmu a říkala jsem: O co tu jde?
Ale ještě jsem byla vcelku klidná. Dala jsem pejskům večeři, obešla stáda jelenů, a auto tam stálo dál. Řidič už musí být mražený... A proč nepopojede někam jinam, vždyť vidí, že budu potřebovat odjet. A začala jsem se bát. Psy řidič neviděl. Ti auto tiše sledovali ze svých stanovišť. Když už jsem byla sama asi po dvou hodinách dostatečně mražená a strach mnou již cloumal, popadla jsem Dráčka, vzala jsem ho na vodítko, narazila mu velmi "ležérně" náhubek - jen tak na poslední dírku pásku, a vyrazila ven. Drak ani sekundu neváhal a okamžitě zaútočil na auto. Náhubkem práskl do okénka u řidiče, až mu náhubek ulít. V ten moment řidič svůj vůz nastartoval a odjel. Ještě musím dodat, že není Dráčkova záliba honit a útočit na auta. Normálně by si ho ani nevšiml a byl by radostný, že jdeme ještě na jednu procházku.

Příhod tohoto ražení mám na celou knihu a možná ještě víc. Nebudu vás však tímto dále zdržovat. Jen bych se ještě zastavila u jednoho tématu, který s "telepatií???" silně souvisí a je také častým vaším dotazem.
Kavkazáci také reagují na moje leknutí, což je ve svém důsledku docela nepříjemná vlastnost. Může se to klidně stát třeba na procházce. Jak už jsem v nějakém svém komentáři k něčemu psala, když vidím cyklistu nebo běžce, vděčný to cíl pro psy, zavelím již víte jaký povel - K noze, a zapochoduji mimo cestu. Ale nebyla bych upřímná, kdybych neřekla, že se občas stane, že běžce nevidím, nevím o něm, a najednou za mnou něco zadupe v těžkém dechu - a já se leknu. Pes na vodítku zareaguje okamžitě.
O tomto by mohla také vyprávět má kamarádka, která zná moje kavkazáky od jejich miminkovského věku. To bylo tak, byla jsem na farmě zabraná do práce - něco jsem ťukala do psacího stroje, nevnímala jsem okolí. A najednou se ozvala rána, křik, vrčení a zuřivé štěkání. Tato kamarádka mě přišla "přepadnout". Kavkazáci s ní ostře vyběhli. Ovšem když návštěvu čekám a mám z ní radost, pak jsou radostní i pejsci a nehrozí žádné nebezpečí zakousnutí i pro ně neznámého člověka. Pravda, někdo se jim líbí víc, někdo míň, ale respektují mé přání a podle toho se chovají.

Když už jsem nakousla tu telapatii - ona působí nejen ode mne ke psům, ale i já jsem schopná zachytit jejich pocity. Snad nejsilněji jsem toto prožila v březnu, když přijela k Dráčkovi nevěsta na krytí. Chovatel u nás svou fenku Dynu nechal pár dní. Myslela jsem si, že Nastěnka bude hlídat farmu sama, a Dráčka s fenkou jsem zavřela v jelením zimovišti, aby nebyli rušeni. Jenže první večer, když už jsem byla dávno v posteli, dočetla posledních pár řádek knihy, hodiny ukazovaly už téměř půlnoc, popadla mě úzkost. Viděla jsem před sebou nešťastného Draka a bylo to tak silné, že jsem na sebe naházela oblečení, došla si do garáže pro auto a v podstatě v noční košili dojela na farmu. Dráček seděl před farmou a přes bránu si povídal s Nasťou. Kterak se dostal ze zimoviště dodneška netuším. Dyna na zimovišti byla, seděla v koutku výběhu a z očiček se jí koulely slzy: "Proč mě Dráček nemá rád?" Měl ji rád, nakonec devět narozených klubíček je důkazem. Ale povinnosti mají přednost. Dráčkovou povinností je ostraha farmy.
Přátelé, řekněte mi, napadlo by někoho z vás, že pes odejde od háravé, připuštění schopné feny?

A co na závěr? Jestliže máte pro kavkazského pasteveckého psa hojně práce, dopřejete mu mnoho pohybu a budete jeho pečlivý, rozumný a spravedlivý vychovatel, pak vám tohoto psa doporučuji. Budete v něm mít vy i celá vaše rodina úžasného kamaráda a přítele, který na vás nedá dopustit. V jeho blízkosti se budete cítit naprosto volní, bezpeční, zahrnutí něhou a láskou.
Jeho teritorium bude vše co patří vám. A je úplně jedno, jestli hlídané místo opatříte lankem, nebo třímetrovým klopeným plotem. Každý plot je pro kavkazana jen symbolika - pohozená kůže starých pastýřů.

Vyšlo: NP - Zvířetník 2000
Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn