Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn

Kavkazký pastevecký pes

Lída Švecová

Často se setkávám s nářky farmářů - mám pozemky, na nich zvířata, perfektní ploty, případně i ovčácké psy, skvělé výsledky, ale špatné spaní. Tu někdo viděl na polích toulavé psy, případně se v okolí vyskytují vlci, a o zlodějích a pytlácích slyšíme denně v televizních novinách. Jak mám řádně zabezpečit svojí farmu?
Na toto mám jedinou odpověď - opatřete si pasteveckého psa, nejlépe kavkazského.
Kavkazský pastevecký pes je prastaré psí přírodní plemeno, které nás provází od dob, kdy jsme se teprve učili obdělávat půdu. Dle nejnovějších vědeckých poznatků se dá soudit, že je přímým potomkem severských vlků. V dávných dobách to byly polodivoké šelmy, jejichž pracovní náplní bylo střežit stáda před vlky, medvědy, sněžnými levharty a lidmi. Chovatelstvím se pastýři nijak netrápili. Existovala pouze selekce pracovním stylem: "Jo, ty jsi prohrál souboj s vlkem? Tebe se živit nebudu" - a následovala smrt. Zrovna tak dopadl jedinec, který projevil agresivitu vůči svěřeným zvířatům.

Čistokrevný chov těchto psů začal až v Rusku v první polovině minulého století. Chtěli z něj udělat plemeno služební. Ovšem to není nic zajímavého pro hrdého, dominatního kavkazáka, který nesnáší být uzavřen v malém kotci a ještě k tomu snášet cvičácký dril. A tak byli kavkazani označeni jako nevycvičitelní, útoční, nebezpeční a zlí. Díky tomu kavkazský pastevecký pes naštěstí neprošel žádnou módní vlnou a jeho nádherné povahové vlastnosti se zachovaly. Osvědčuje se jako stoprocentní hlídač nejrůznějších objektů a je jen škoda, že je málo využitý pro své prapůvodní poslání - ochranu stád.

Jak už jsem naznačila, jde o přírodní plemeno psa, které se od kulturních plemen psů velmi líší. Od kavkazáka nemůžeme čekat, že bude absolutně poslušný, miloučký, ochotný se kdykoliv s páníčkem pomazlit, dělat mu kašpárka - prostě se chovat tak, jak známe psy kulturní. Pastevecký přírodní pes má svou dalo by se říct životní filosofii.
Je to vysloveně strážní pes, který miluje svého pána a chrání všechno - objekty, stáda, vše co vám patří, co hlídat má, včetně vás. Velmi dobře si uvědomuje svou sílu, pracuje samostatně a je až extrémně nezávislý.

Člověk, který se rozhodne si kavkazana pořídit, by měl vědět, že jeho pes nebude nikdy absolutně poslušný. Jeho majitel je hlavním objektem ostrahy. Člověk je tvor nedokonalý a neví, že v okamžiku, kdy se rozhodl pejska přivolat nebo mu dát něco dobrého k mlsání, se na druhém konci farmy vyskytla podezřelá osoba, kterou pes musí náležitě prověřit. Pes řádně plní svou pradávnou povinnost a není možné si to vysvětlovat jako neposlušnost - jak tvrdí majitelé kulturních plemen z kynologických cvičišť.

Práce kavkazáka je různá. Sám posoudí, jestli stačí u plotu jen tak výstražně bufnout, jen opticky oddemonstrovat svou sílu, ale jsou i práce, kdy se z kavkazana stane šelma. Naprosto v tichosti se skrýt a pak na jistotu vyrazit. Můžu vám povyprávět příběh z Moravy, kde začala řádit skupina zlodějíčků a úspěšně vykrádali sklady střežené německými očáky. Až do té chvíle, kdy se pokusili vykrást sklad v objektu střeženém kavkazany. Strážný, majitel kavkazanů, vůbec netušil, že se v jeho objektu něco děje. Až když vyrazil na pravidelnou obchůzku, našel otevřený sklad, stopy po autě a kaluž krve. Ano, jeho kavkazani si poradili bez jakékoliv újmy na svém zdraví sami, naprosto tichým způsobem, takže lupičům pistolka v kapse byla k ničemu.
Ze skladu samozřejmě nebylo ukradeno vůbec nic.

Jak již bylo řečeno, ve VÚŽV mám dva kavkazské pastevecké psy, kteří velmi úspěšně stráží jelení farmu.
Farma je zhruba čtyřhektarová a kolem je pro psy přistavěno meziplotí. Mají rovněž přístup do koridoru - spojovací cesty ke všem jelením výběhům, a nechávám psům otevřené volné výběhy. Každý má svůj kotec s krásnou boudou, ale tohoto zařízení využívám násilně jen já, když hárá fenka. Jinak boudy zůstávájí bez povšimnutí. Psi dávájí přednost vlastním skrýším.
Dřív jsme měli problémy s pytláky, kteří nám například z ohrady ukradli jelena, před pár lety jsme prožili doslova katastrofu, finančně nevyčíslitelnou, když si zřejmě kdosi u nás cvičil psy na pytlačení. Přicházeli jsme na farmu a nacházeli pokousané, roztrhané jeleny, aniž by chybělo maso. Z břich ubohých roztrhaných laní koukaly kolouší nožičky. A pak nám zase někdo prostříhal ploty a přišli jsme o daňky. Zoufale jsme přemýšleli co s tím. A pak přišel nápad - pořídit si kavkazské pastevecké psy.
Po dvou incidentech s cizím psem na farmě (poslední skončil zakousnutím německého ovčáka) máme na farmě klid.

A jak s psíky vycházím, když jsou to údajně takové krvelačné bestie, které klidně pokoušou vlastního pána?
Velmi dobře. Naučila jsem se číst řeč jejich těla. Naprosto přesně vím, kdy jsou ve střehu, kdy je zbytečné je obtěžovat nějakým povelem. A zrovna tak poznám, kdy jsou naopak připraveni k důvěrnostem, k pomazlení.
Přes kulturní plemena psů jsem se náhodně dostala ke kavkazákům. A už teď vím, že jiného psa nechci. S milujícím kavkazanem po boku se člověk nebojí vlka nic.

Vyšlo: Náš chov 2/2000, www.chovpsu 3/2002
Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn