Zpět
Rozloučení s Nastěnkou...
Muselo to být?
První věta se hledá moc těžko... Tak takto? Měla jsem fenku kavkazského pastevecké psa Nastěnku - Elen Dramijos. Odchovala dva vrhy. Byla to velmi krásná holka, absolutně zdravá, pokud nepočítám nějaké ty odřeniny a bebíčka vzniklé hrou či potyčkami v mojí kavkazské smečce.
Teď v srpnu by jí bylo sedm let. V dubnu, kdy hárala, jsem se rozhodla, že si dopřejeme poslední štěňátka... Krytí bylo úspěšné, Nastěnka zabřezla, a koncem června jsme se už všichni těšili na miminka, na bumlíčky.
65 den březosti stále žádná miminka na světě nebyla, Nástěnce bylo velmi zle, od 62. dne již nebaštila, později se již jen plazila po zahrádce a blinkala. Plodové vody venku, žádný stah... Na veterinární klinice dostala provokačku a zase nic, ani náznak stahu, takže po 4 hodinách čekání šla na císařský řez, kde se ukázalo, že se dvě štěňátka do sebe zaklínila a protrhla dělohu... Spolu se třemi krásnými, zdravými štěňátky byla fence odejmuta i děloha.
Nasťa vše zvládala dobře. Nerozházel ji zánět pobřišnice ani počínající zápal plic z ležení, byla pod clonou antibiotik, hodně pila, jedla. O miminka se starala naprosto vzorně! Kupodivu měla dostatek mlíčka a zájem o miminka, a to, že se nedokázala natáhnout k zadním strukům, aby mohla miminka masírovat, jsem řešila tak, že jsem jí je dávala k hlavě.
Za pár dní si už vyšla i na zahrádku, zabufala si na kolemjdoucí, a tím moje obavy a strach postupně odpadával a radovala jsem se z prosperujících štěňátek.
Šestý den po operaci se objevil silný krvavý výtok. Okamžitě jsem volala veterinářovi a byla jsem ujištěna, že to tak má být, že je všechno v pořádku - pokud fenka přijímá potravu. A Nastěnka baštila dobře, misku vymetala beze zbytku, a když slyšela šustění pytlíku s piškoty, byla jak na pérech a byla by ochotná zbaštit celý obsah na posezení.
Desátý den po operaci (9. července) jsem s ní jela na vyndání stehů. Měla jsem téměř sváteční náladu, říkala jsem jí jak je šikovná holka, že všechno zvládla na jedničku, a teď už si budeme užívat jen samé radosti... I pan doktor ji převelice chválil, jak se jizva dobře zhojila!
Stehy byly vyndány, s Nastěnkou jsem se vrátila domů, ta hned běžela do porodní bedny nakrmit miminka, a pak se šla na zahrádku vyčurat. Následoval obrovský výkřik... Nastěnce jizva na bříšku praskla a vylítly z ní vnitřnosti! Zabalila jsem ji do prostěradla a obratem jsem se s ní vrátila do ordinace, kde byla holčička moje milovaná utracena...
Štěňátka mám 200 km od domova pod kojnou fenečkou a v srdci nepopsatelnou bolest.
Stále si kladu otázku jak je toto možné? Kdyby Nastěnka umřela na operačním stole, kdyby umřela pár dní po operaci, bylo by to hrozné, ale takto? Když už vše vypadalo tak dobře, když už měla svůj na miminka pyšný a sluníčkový výraz v očích? Co bylo špatně???
L.Š.
15.7.2004
Zpět