Zpět
Rozloučení s Dráčkem...
Česala jsem Nastěnku, a najednou, kousek ode mě, se ozvalo hodně nazlobené zavrčení. Koukla jsem tím směrem co se děje. Dráček ležel na zádech a vzorně se vzdával stařičkému erdelákovi Ajvíkovi, hleděl na něho a v očích mu poskakovali čertíci, vlastně se smál na celé kolo. Tato příhoda je pro Dráčka typická, vlastně demonstruje jeho celý život. V rodině a pro blízké přátele to byl úžasný, milující pes s obrovským srdíčkem, byl to džentlmen, který mi nikdy nedal znát že je silnější než já, i když na procházce nebo ve výstavním kruhu soptil na jiného psa, vždycky si dal říct, poslechl mě, ale kdyby chtěl, neudržela bych ho… Kdyby chtěl, rozmáznul by tenkrát Ajvíka jako mouchu. Tenkrát to byl mohutný tříletý pes, plný síly, sebevědomí, hrdý, s přemírou agresivity vůči cizím psům. Kdyby chtěl… Ale on nechtěl, respektoval Ajvíka, nejstaršího, nejslabšího člena naší smečky, a měl ho rád. A koho měl rád, ten byl v jeho ochraně a v naprostém bezpečí.
Byl podvečer. Nastěnka vyšla z porodní bedny, došla pod ořech, kde si sedla těsně k plotu. Z druhé strany si k ní přisedl Dráček. Špitali si spolu, oňuchávali se čumáčkama mezi oky plotu, navzájem si čistili ouška. Byli oba tak něžní. Dívala jsem se na jejich pusinkování a zvesela jim říkala, že ráno pan doktor Nastěnce vytahá ty ošklivé stehy z bříška, a jen co se trošičku dohojí, že je zase pustím k sobě, tak jak jsou zvyklí. A ještě jsem jim vyhrožovala, že jestli budou hrát jejich oblíbenou hru na kuželky, tak že je zase rozdělím.
Teď s odstupem let vidím, že to asi bylo už napsané ve hvězdách, že Nastěnka druhý den ráno umře, oba to věděli, a tam u toho plotu se spolu loučili… Dráček se z Nastěnčiny smrti vlastně už nikdy nevzpamatoval. Nesl to velmi těžce, projevovaly se u něho všechny symptomy těžké deprese. Chřadnul, začal mít nejrůznější zdravotní potíže. Trošičku mu pomohla Nastěnčina dcerka Darlenka. Když jí bylo tak okolo jednoho roku, vzal ji na vědomí, občas přijal i její výzvu ke hře, kterou ale po pár okamžicích vzal zpět, poodešel, lehl si a jen Darlenku sledoval přivřenýma očima. Vzpomínal na dovádění s Nastěnkou, kdy spolu lítali výběhem, poráželi se a váleli kotrmelce?
A pak přišel onen prosincový den, kdy Dráček náhle, bez předchozího varování, odešel za Nastěnkou…
Lída Š., 25.2.2008
Zpět