Zpět na hlavní stránku (menu)
Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn
Výchova kavkazského ovčáka
M. Truksa
Kavkazák je především strážní pes. Je to velmi staré plemeno, v mnoha směrech přírodní, v jeho chování zůstalo mnoho původního. Vznik plemene souvisí s rozvojem chovu ovcí a plynule navazuje na domestikaci, jako na proces sžívání se vlka - „prapsa“ s člověkem. V původním prostředí kavkazák pracoval ve smečce, zpravidla dvou až pětičlenné, to podle počtu ovcí ve stádě. Držel se stáda, hlídal ho, často bez přítomnosti svého pána, a stádo neopouštěl, přesto, že pastvina nebyla oplocená. To je možné díky jeho povaze, která nepostrádá vlčí rysy, ovšem s vystupňovanou aktivní ochranou teritoria. Agresivita dává razanci aktivní obranné reakci, nedůvěra ji spouští a kromě toho zajišťuje „netoulavost“.
Lidi i zvířata rozlišuje na „svoje“ a „cizí“. Ti první mohou prakticky vše, ti druzí vůbec nic. Problém je ale to, že tyto vztahy platí v ideální smečce! My však někdy neumíme ideální smečku nastolit. Často se nám stává, že porušujeme pravidla „psí etikety“ a divíme se jak pes reaguje. Pokusím se shrnout základní pravidla do několika bodů:
1. Hierarchie:
Každý jedinec musí mít jasné postavení ve smečce, pokud je sporné, snaží se ho vylepšit. Smečka není demokracie, naopak je řízena jednoznačnou autoritou (pozor - ne despotizmem), slovo vůdce platí. Autorita pramení ze sebevědomí a jistoty vůdce, že si svou vůli vynutí - a tady platí, že čím míň se u toho rozčiluje, tím jasnější je jeho převaha. Například: štěně umí povel sedni, doposud pracovalo za pamlsek a později i jen za pochvalu ochotně. Teď ale ve věku kolem půl roku to na nás zkouší, je v období „prvního vzdoru“. Správné řešení: dáme štěněti povel sedni - pokud neposlechne - v klidu, jasně, zřetelně zopakujeme povel jednou rukou vezmeme štěně zespodu pod krkem a zatlačíme druhou rukou na zadek. Štěně nemá jinou možnost, nemusíme se rozčilovat, ale hlavně musí být po našem a to opravdu být musí a vždy - kouzelné slůvko je důslednost! Malá rada na závěr, pokud jsme v situaci, kdy si povel nemůžeme vynutit, nedáváme ho! A k tomu finta zdarma - jedna z mých fen si velmi dlouho udržela vedoucí postavení tím, že nešla do konfliktu … prostě nedošlo ke rvačce, která by rozhodla o změně vůdce. Jak vidno, i psi vědí něco o politice. A proto i vy jděte do konfliktu, jen pokud si věříte, jinak můžete prohrát a v tom případě jste prohráli vše - alespoň pokud jde o postavení ve smečce.
2. „Pravidla slušného chování“:
V lidské rodině jsou jiná než ve psí smečce. Pes je vlastně mnohem sociálnější tvor než člověk. Není psychicky schopen osamělé existence, což je výhoda pro nás - mnohem účinnější trest než hrubé násilí je odložení psa do kotce spojené s jeho kratším či delším ignorováním. Nicméně vzájemný kontakt se u psů neutužuje vzájemnými pozornostmi, ale spíše hrou. Proto si pes naši ohleduplnost vůči jeho maličkosti často vysvětluje jako uznání jeho nadřazenosti. Příklady: pokud se potkají dva psi, podřízený vždy uhne - poučení: pokud pes stojí na zahradním chodníku a vy ho obejdete, místo aby on vám uhnul, je to špatně. Nic na tom, že je kolem dost míst a vám to nic neudělá. V očích psa jste „měkkota“. Nebo: při příchodu na dvůr nebo zahradu vás pes nadšeně vítá a vám sice vadí, že vás zašpiní, ale říkáte si - on mi ukazuje, jak mě má rád a já na něho mám křičet? Jako v mnoha jiných případech, nechal jsem se poučit od svých psů: při setkání podřízený přehnaně „šéfa“ vítá, olizuje, doslova se „vtírá“. Nadřízený to přijímá velmi rezervovaně, až povýšeně a pokud to podřízený přehání, může taky nějakou ťafku dostat. Tudíž, nebojte se psa zchladit, když je vítání příliš bouřlivé. Každý pes je dost chytrý, aby poznal, kdy máte montérky na zahradu, a kdy se zrovna nehodí aby vás „osliznul“.
3. Složení smečky:
Pokud máme více psů, je velmi důležité pro klidné soužití. Pravidlo základní - nejlepší je zařazovat mladé jedince, štěňata do pěti šesti měsíců nebo mladší. Dále: uvědomme si, přirozená vlčí smečka je tvořena rodičovským párem, štěňaty a v zimě odrostlými štěňaty z předchozího roku, která se přes léto potulovala a na zimu se vrací, proto aby snáze lovili velkou zvěř. Pokud mladí vlci nenajdou vlastní teritorium, zůstávají u své rodné smečky. Nemohou se ale rozmnožovat, právo mít štěňata má pouze nejvýše postavená vlčice. Tudíž přirozená smečka není velká a je pokrevně spřízněná. Z toho plyne - riziko konfliktu vzrůstá, pokud máme zvířata stejného věku, pohlaví a fyzických schopností, která vedou vleklé spory o postavení. Doslova třaskavá kombinace jsou dvě stejně staré feny. Jsou-li síly vyrovnané, spory nemají konce. Také zásahy ze strany psovoda, pokud se zastává slabšího, znamenají vlastně kontraproduktivní prodlužování sporů. Dospělí často vychovávají štěňata z lidského hlediska dost drsně, ale pokud zranění nejsou vážná, je lépe nezasahovat. Naopak sám využívám smečky při výchově štěňat - prostě to nechám na smečce, a když jsou ze štěňat dorostenci, mají vštípený respekt k autoritám a já jsem „šéf jejich šéfa“ a začnu je cvičit. Podobně nový majitel často mívá dojem, že čím mladší štěně, tím lépe si na něho a na rodinu zvykne, ale pomíjí skutečnost, že pokud jde o výchovu, dobrá fena či dokonce smečka může udělat mnoho práce za něj, nechá li štěně u chovatele o pár týdnů déle.
4. Výcvik
je mnoha chovateli považován za zbytečný a pro kavkazáka nevhodný či dokonce škodlivý. Je to opravdu hluboký omyl, který může mít fatální následky! Jak už jsem řekl, smečka musí mít hierarchii, založenou na respektu a autoritě. I kdyby to měly být jen základní cviky - a je pravdou, že kavkazák ani víc nepotřebuje - jde o partnerské cvičení, které utužuje vztah, ukazuje psovi, že vaše přání musí respektovat, a je-li výcvik správně veden, dává psovi pocit radosti a zadostiučení. Musím říct, že já sám jsem začínal s německými ovčáky na cvičáku, a když jsem potom cvičil s kavkazskými ovčáky, mnohokrát jsem měl dojem, že mé zkušenosti a návyky z té doby jsou mi spíše ke škodě. Fakt je, že kavkazák je opravdu v mnohém jiný a s přístupem jako k německému ovčákovi daleko nedojdeme. Dnes cvičím pár základních povelů: místo, sedni, lehni, ke mně, k noze a chůze u nohy, zůstaň. Netrvám na přesném provedení, naopak ale nikdy nedopustím, aby pes povel nevykonal. Cvičím málo, vždy jen pár cviků, a nejlépe v situaci, když opravdu potřebuju, aby to pes vykonal. Tak trochu podle hesla „neuč se, život tě naučí“. K tomu přistupují ještě takové povely, jako třeba „šup tam“, což je moje ustálené rčení pro nastupování do auta. Docela často na psy mlaskám a syčím, což v dané situaci, případně ve spojení s posunkem, je pro psy velmi dobře čitelné. Obrana je kavkazákům vrozená, jen každému trochu jinak a v různé míře. Každý psovod si najde sám co od svého psa chce, ale jedno je jisté - výcvik je důležitý!
5. A rada nejdůležitější:
Berte svého psa vážně, přemýšlejte nad jeho výchovou, a hlavně - nechejte si poradit!
Miloslav Truksa - miloslav.truksa@adzika.cz
Vyšlo: Zpravodaj KRAOP 4/2004
Zpět na hlavní stránku (menu)
Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn