Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn

Povaha na bonitaci v KRaAOP

M. Truksa

Dne 17.3.2001 byla na bonitaci v Městci Králové prováděna zkouška povahy podle nového zkušebního řádu. Zřejmě proto, že jde o novou věc a myslím, že i proto, že byla uveřejněna ve zpravodaji, který členové dostali do rukou až těsně před bonitací, proběhla po skončení bonitace na toto téma bouřlivá diskuze. V ní se ukázalo, že nový řád byl nedostatečně vysvětlen, protože v závěru debaty byl nakonec se souhlasem přijat. Byl jsem tedy výborem pověřen ještě jednou se tomuto tématu věnovat a řádně rozvést důvody pro jeho zavedení.

Tato nová zkouška byla zavedena vzhledem k novým podmínkám chovu našich plemen jak u nás, tak i v zemi původu - Rusku. U nás díky současné histerii kolem velkých a potencionálně nebezpečných psů není žádoucí, aby každý pes byl nucen projevovat nekompromisní ostrost, chce-li do chovu. Pro mnoho majitelů to není žádoucí a ani nechtějí svého psa učit ostrosti mimo svěřený objekt. I v Rusku je patrný tento trend, který se projevuje také změnami ve standardu a zkouškou povahy, která zpočívá v podstatě v průchodu skupinou osob a střelbou, bez "kolíku" .

Zkouška povahy na "kolíku" byla svazarmovským dědictvím. Byla sice jednoduchá a umožňovala vybírat do chovu opravdu ostré psy, ale její hodnocení a devítibodová stupnice, původně vypracovaná pro německé ovčáky, našim plemenům neodpovídaly a často bránily správnému pochopení odlišnosti různých povah.

Dnes se nároky na KAO, SAO i JRO mění. Původní požadavky armády vzaly za své a s přibližováním Ruska a jeho kynologie k Evropě, dochází i tam k návratu k původní povaze psů u stáda. Rusové sami opustili klasický "kolík" protože dospěli k názoru, že neumožňuje posoudit povahu těchto psů.

Klasická služební kynologie vychází z toho, že se štěně všem požadovaným úkonům naučí. Tento způsob přípravy služebních psů ani není nijak starý, nějakých sto let. Psi u stáda ale už tisíce let mají předpoklady pro svůj způsob práce vrozené, utvrzované po generace prostředím v němž žijí. Tyto svoje vcrozené schopnosti plemena pastýřských psů odvozují od vlka - jsou to vlastnosti jejich divokého předka, jen některé zesílené a jiné potlačené. Jejich kombinace pak tvoří ten skvělý součet "povahy"!

Dobrý hlídač musí být nedůvěřivý a agresivní . Míra agresivity určuje, zda reakce na daný podnět bude aktivní (útok) nebo pasivní obrana (útěk). Nedůvěra obrannou reakci spouští. Míra nedůvěry určuje na jak silný podnět bude pes reagovat. Míra nedůvěry určuje takzvanou "prahovou hodnotu". Tento termín z oboru etologie označuje minimální sílu podnětu nutnou pro spuštění reakce. Je-li nedůvěra vysoká, psovi stačí málo aby reagoval, a naopak. Takzvaná "socializace", tolik módní pojem v dnešní kynologii je vlastně snížení nedůvěry výchovou, kontaktem s okolím. Podněty, které pes dobře zná, nepovažuje za nebezpečné.

Agresivita je přirozená vlastnost živých tvorů. Je důležitá pro zaujetí sociálního postavení, uhájení teritoria, případně partnera nebo partnerky. Tato vlastnost musí být přiměřená k prostředí a nadměrná agresivita svému nositeli škodí, stejně jako nedostatečná. Agresivitu může projevovat totéž zvíře různou vůči různým podnětům, což je dědičné, u psů dokonce plemenným znakem: lovečtí psi jsou agresivní pouze vůči "škodné" a jen velmi málo vůči psům a vůbec ne proti lidem, myslivci si je mohou vzájemně půjčovat. Psi plemen původně určených k zápasům jsou ostří pouze na psy a psi plemen vytvořených pro hlídání jsou ostří k cizím lidem.

Kombinací nedůvěry a agresivity vzniká vrozená schopnost hlídat. Na tomto místě budu znovu citovat překlad z knihy Kalinin, V.A.: Národní plemena psů služebních plemen, Izdatěl, Sankt-Petěrburg 1992:, která popisuje tři typy chování psů SAO u stáda, tento popis plně odpovídá i KAO.

"... Mezi našimi ovčáky, nepochybně nacházíme psy s různým projevem obranné reakce na člověka. To bylo pozorováno dávno. Tak středoasijští ovčáci, většinou flegmatického typu vyšší nervové činnosti, se ostře liší chováním. Část z nich, vybavená obrannou reakcí v aktivní formě, se odvážně vrhá na nepřítele bez štěkotu, druzí (zlobně - bojácní) útočí, přibližují se k nepříteli nepozorovaně, a nakonec se setkáváme se psy mimořádně jemnými, kteří spouštějí hlasitý příchod při příchodu cizího člověka, běží mu vstříc a postupně, krok za krokem, ustupují ke svému stádu nebo jurtě a teprve tam, na svém teritoriu, se vrhají na nepřítele. To je součást smečky se vzrušivější nervovou soustavou. A všichni s různými typy vyšší nervové činnosti se jeví potřebnými a vnáší svůj vklad do ochrany teritoria nebo stáda."

Je jasné, že výše uvedené má základ v kombinaci nedůvěry a agresivity. Současná přítomnost těchto povahových typů ve smečce střežící jeden "objekt" má četné výhody. První typ, razantně útočný, může příliš silnému protivníkovi, například ozbrojeným lidem, padnout za oběť. Pořád ale další (ti nedůvěřiví) psi mohou napadnout protivníka zezadu, když se více přiblíží k centru teritoria. Pokud ani ti neuspějí, zbývají pořád ještě majiteli ti nejnedůvěřivější psi, kteří alespoň upozorňují na polohu nepřítele, což je třeba při nočním přepadení velmi důležité a napadají až v nejvlastnějším středu teritoria. A ještě mají nepominutelný význam pro zachování rodu. Zůstanou totiž nejpravděpodobněji naživu a protože nedůvěra a agresivita se dědí nezávisle na sobě, je velmi pravděpodobné, že už v prvním vrhu se najdou někteří velmi ostří a sebevědomí potomci.

Největší změnou nově navrhované zkoušky povahy je skutečnost, že na jejím základě nejsou nedůvěřiví psi vyřazováni! Jde tedy jednoznačně o uvolnění! Naproti tomu prosté zrušení zkoušky u kolíku by nás zbavovalo jakékoliv možnosti povahu na bonitaci posoudit. Tím, že vyřadit psa může jen to, že se nenechá změřit a neukáže zuby, vyřadíme jen ty psy, kteří se stejně nedají vystavovat, ať už z důvodu povahy nebo naprosto nedostatečného vedení ze strany majitele. Takoví psi jsou ale stejně pro chov ztraceni tak jako tak. Naproti tomu skutečnost, že pes nemusí pro uchovnění předvést předepsané chování, znamená, že majitel ztrácí motivaci psa pracně učit chování, které je jeho psovi cizí. My tak na zkoušce povahy uvidíme méně naučeného a více vrozeného. Pokud dříve majitel psa chtěl zvíře uchovnit, musel přesvědčit bonitační komisi o tom, že pes je ostrý a skutečně se mu to většinou povedlo, byť někdy i za cenu obrovského množství času stráveného se psem při výcviku. Psa vždy stojí za to, alespoň trochu, na bonitaci připravit, vždyť pes je sociální tvor a učení má pro jeho chování význam i v přirozeném prostředí u stáda, kde se učí od starších psů a pastýř také jistě psa chválí nebo napomíná podle toho jak chování psa splňuje jeho představy. Žádný pastýř ale nevěnoval jednomu psovi hodinu denně po dobu mnoha měsíců, proto, aby ho mohl pracovně používat. Nebude to dělat ani majitel extrémně nedůvěřivého psa, nebude-li to pro něho podmínka do chovu. A my tak uvidíme více toho, s čím se pes narodil a méně toho, co mu majitel výcvikem vnutil. Skutečnost, že zkouška je zdrojem informací a nikoliv "sítem" chovných jedinců, snižuje také riziko, že povedeme chov špatným směrem, proti přirozeným vlastnostem našich plemen. Nebudeme totiž rozhodovat o tom, která povaha je ta jedině správná, ale chovatel sám si může vybrat co od svého psa chce. Musí však svého psa na bonitaci veřejně předvést a tak bude znemožněno některým méně pravdomluvným tvrdit zájemcům o krytí nebo o štěňata nepravdy.

Také způsob umístění psa na zkoušce, uvázání na řetězu po celý průběh zkoušky, zvyšuje šance se předvést pro ty psy, kteří brání jen své území, protože řadě z nich stačí těch pár hodin k tomu, aby považovali místo uvázání za své teritorium. Také uvázání v řadě a přítomnost dalších psů zvyšuje agresivní vyladění psů a pravděpodobnost aktivní obranné reakce. I to je však docela přirozené pro naše plemena, protože u stád bývalo vždy více psů a podporovali se navzájem. Navíc zvyšuje pravděpodobnost projevení aktivní obranné reakce psů, kteří nebyli k takovému chování vedeni, nebo jim bylo zakazováno.

Průběh zkoušky: 

I.   prochází bonitační komise             3 - 5
II.  a) průchod skupinou osob              3 - 5
     b) kontrola, měření                   0 - 5
III. a) figurant probíhá                   3 - 5
     b) figurant útočí na jednotlivé psy   3 - 5
Tato zkouška je výrazně podrobnější než pouhý kolík. V jednotlivých částech se zkouší vlastně pořád totéž, ale v různých situacích. Je tedy relativně objektivnější, i když jako u každé zkoušky, absolutní objektivity dosáhnout nelze.

Známky na stupnici 3 - 5 nelze vnímat jako stupnici od nejhorší po nejlepší, je to pouze kód popisující chování psa na bonitaci. Mohly by být nahrazeny (a v původní verzi se o tom uvažovalo) stupnicí -1, 0, +1. Z praktických důvodů se ale jeví stupnice 3 - 5 vhodnější. Znaménka by se více pletla a také se na bonitační kartě dají snadněji přepsat. 

známka (stupnice) popis chování                       predikát 
5      (+1)       agresivita převažuje nad nedůvěrou  útočný 
4      (0)        nedůvěra a agresivita v rovnováze   klidný
3      (-1)       nedůvěra převažuje nad agresivitou  ustupuje
Popis výsledku zkoušky povahy se vědomě vyhýbá jejímu hodnocení. Není úkolem terénní zkoušky zařadit psa podle typu vyšší nervové činnosti. Ten ostatně není v tak těsném vztahu k pracovní použitelnosti, jak si mnozí představují a popisuje více fyziologické procesy nervového systému, než možnost pracovního využití psa. Přesto prostý popis reakce psa na pět situací určených zkušebním řádem dává dost informací pro zájemce o pracovní využití i chovatele.

Predikáty hodnocení jsou zvoleny tak, aby zněly pokud možno neutrálně. Záměrně nebylo použito například bázlivý, vyrovnaný a agresivní, protože "bázlivý" vyznívá hanlivě, ale nám šlo o vyjádření nedůvěry, "vyrovnaný" naopak psa až oslavně vyzdvihuje, ale takový pes například může mít naprostý nedostatek jak nedůvěry tak agresivity a jako takový je pro hlídání nepoužitelný, nebo naopak má obou vlastností dost a jsou v rovnováze, čímž je naopak velmi cenný. V určité situaci se ale mohou oba chovat stejně. Slovo "agresivní" pak většina lidí chápe jako něco špatného, i když je to docela přirozená vlastnost, která není cizí ani lidem a je-li rozvinuta v té správné míře, není na ní ani u člověka nic nemorálního. Například pokud osamělá žena v parku vezme brutálního útočníka po hlavě kamenem, je v takové situaci její agresivita naprosto na místě. Snad se tedy shodneme na tom, že je vhodné, aby pes, na kterého figurant zaútočí, odpověděl stejně. Pes který hlídá, má podle mého soudu zaútočit i na jinak velmi milého člověka, který mu vůbec nechce ublížit, jen zrovna přelezl plot pozemku a bere si některé věci z majetku jeho pána!

Bonitační komise nesleduje doslovné naplnění predikátu, ale poměr nedůvěry a agresivity v dané situaci. Predikát ustupuje a známka "3" například nepatří psovi, který udělá krok vzad, ale má přitom vztyčený ocas a zjevnou dominanci ve výrazu a ustupuje proto aby zaútočil, tady je na místě zadat "5".

Známka nula většinou nepatří psovi, ale schopnostem majitele a proto může bonitační komise povolit opakování zkoušky. Kromě toho, že pes, který se nenechá změřit a neukáže zuby, nepatří na žádnou akci, riziko, že by to bylo skutečně zděděné chování musí takového psa vyřazovat z chovu. Nicméně možnost opakovat zkoušku dává šanci těm psům, jejichž majitel podcenil výchovu. Možnost vyloučit takového psa působí také výchovně na majitele psů, aby brali výchovu svých svěřenců vážněji.

Konečnému hodnocení se tedy zkouška záměrně vyhýbá a omezuje se jen na popis toho, co pes předvedl. Forma zápisu pětimístným kódem umožňuje vyčíst jeho projevy v dané situaci. Víc ani nechceme, protože opravdu žádná zkouška nemůže být zcela objektivní a nesprávné hodnocení může psa poškodit. Naproti tomu prosté zrušení zkoušky zbavuje chovatelskou veřejnost možnosti posoudit chování psů za alespoň částečně srovnatelných podmínek.

Úplně nejdůležitějším důsledkem změny zkušebního řádu je UVOLNĚNÍ prostoru pro chovatele, který tak má možnost rozhodovat o tom, co chce chovat, jaká povaha mu vyhovuje, samozřejmě v rámci standardu!

Miloslav Truksa

Vyšlo: Zpravodaj KRAOP 2001
Zpět na hlavní stránku (menu)     Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn