PUSTINKA IV.

Myslím, že nikdo na celém světě nezná původ slova "Vánoce" a prvotní smysl svátků, které podle pověsti přinesl z nebe praotec našeho národa - Modrý Jan. Praví se, že určil, aby se konaly každoročně v tom nejstudenějším období, kdy vzduchem šlehají ledové jehličky, noc je nejdelší a všechny měsíce jsou stříbrné.

"A víš, Taifuun, co je potřebí k životu, který by se dal žít?"
Usmála se: "Svoboda, krása, láska!"
"Pak jsme tedy nejnešťastnější na světě, protože nemáme nic."
"A přece v nás jsou. Jako touha! Chápeš? To, cos mi říkala, to je hlad po svobodě, já ho taky znám!"

A tak jsem seděla u stolu mezi nimi, pila víno a jedla zákusky a mluvila se všemi muži a nemusela se bát. Nikoho a ničeho jsem se nemusela bát a prožívala jsem osvěžující proteplování osamělé duše a hojení hladového srdce. Nikdo se mě na nic nevyptával, mluvili tak, jako asi spolu vždycky mluvívají, a snažili se mi vysvětlit to, nač jsem se vyptávala, to, co mě v jejich hovoru zaujalo. A tak jsem přece ledacos nového a krásného pochopila. Už vím, co je to poezie, a vím, že je ve mně a že mě vnitřně osvobodí pro mě samu, když slova vdechovaná krásou, touhou a láskou k Robinensovi začnu psát. Četli mi několik básní. A měli tam klavír a naučili mě vědět, že existuje i jiná hudba než loutny a písně našich kněží. A slíbili mi knihy, ze kterých se dozvím všechno, co se musím dozvědět.

"Sbohem, Liv," zašeptal a otvíral mi dvířka.
"Sbohem Robinensi... Řekni mi ještě jak se jmenuje tvé městečko? Tvůj dům?"
"To jsem ti zapomněl říct?" zasmál se.
"Zapomněl."
A pak mi řekl s něhyplným přízvukem v doznívajícím radostném smíchu:
"Zapamatuj si to jméno. Je to Pustinka..."

"Livruun, zítra v tuto dobu sem svolej celý tábor. Jan sestoupí na horu, před níž stojíš, a bude mluvit k lidu, který je s tebou. Poruč jim, aby po celý den nevzali do úst jediné sousto, poruč jim, aby se nedotkli žen, poruč jim, aby vyprali své prádlo a přišli sem bez poskvrnky. Jakmile se ozve troubení, znamená to, že Jan přichází v hustém oblaku. Pak se nikdo nesmí dotknout hory, aby nezemřel. Ale jestli se přece někdo dotkne, ať je to člověk, nebo zvíře, musí být zabit. (Citace z Bible - Exodus)

Za hodinu pro mě přijdou.
Za hodinu mě začnou na pochodněmi ozářeném náměstí kamenovat.

Roztržený černý šat po celé délce po straně, od pasu až k nohám. Z boku se jí vyřinul mocný proud krve. V témže okamžiku se ozvalo strašlivé zahřmění, blesky roztřepily oblohu, pak nastala tma, pak zase světlo.
V prudkém světle se na tribuně objevily temné postavy.
A zase tma.
A pak už nic, než světlo devíti měsíců na klidné noční obloze...

---

Nahoru