Zpět na Příspěvky dalších chovatelů a příznivců kavkazáků
Jak jsem ke kavkazákovi přišla
D. Adamová
KVINT A MATISS LIŠTIČKA
Dlouho jsem Lídě Švecové slibovala, že také přispěju svým povídáním o svých kavkazských miláčcích do její rubriky. A konečně jsem ráda, že se k tomu svému slibu dostávám a splním ho.
Jak jsem se vlastně dostala ke kynologii a k tomuto nepříliš známému plemeni? Už od mého dětství mě velmi zajímala kynologie a toužila jsem vlastnit svého pejska. V té době jsme ale ještě bydleli téměř v centru Prahy v bytě bez zahrady a pejska mi nechtěli doma dovolit do takových podmínek. Když mi bylo 12 let a v blízké budoucnosti bylo stěhování do rodinného domku se zahradou, tak mi rodiče koupili fenku boxera bez PP. Byla tmavě žíhaná, jedna z nejdrobnějších štěňátek ve vrhu a miláček všech, které znala, jako každý správný boxer! Když jí byly tři roky, dozvěděla jsem se o čtyřměsíčním štěňátku německého ovčáka - pes s PP (i když nakonec nechovný), který byl odebrán jeho novým majitelům, jelikož ho týrali a potřeboval nutně nový domov. Jelikož jsme měli nevyužitou zahradu, protože boxerka jako správný gaučový pes trávila většinu času doma, bylo rozhodnuto, že mu poskytneme dočasný domov. Z dočasného domova se samozřejmě stal domov trvalý. Oba byli psí osobnosti - boxerka mazlíček a kamarád téměř s každým, německý ovčák neúplatný hlídač a agresivní cholerik k cizím, což bylo pravděpodobně způsobeno jeho krátkými, ale asi silnými zážitky z jeho dětství. Oba se dožili 12 let. Když mi umřel můj první pes, myslela jsem asi jako každý člověk, který měl někdy svého psího miláčka, že už nikdy nechci žádného dalšího psa. Navíc v té době můj německý ovčak na tom nebyl zrovna zdravotně nejlépe, jelikož od mládí měl velké problémy s kyčlemi zadních nohou. Bála jsem se, že i o něj brzy přijdu, a zároveň si říkala, že pak si už žádného dalšího psa nekoupím. To mi ale vydrželo jen asi jeden měsíc, kdy jsem si pročítala různé články o různých plemenech a začínala si přesně uvědomovat, jaký pes by to měl být, kdybych si náhodou někdy nějakého opatřila. Měl to být pes dokonale uzpůsobený životu venku, jelikož mi německý ovčák v mrazech -15 stupňů zrovna nepřipadal k tomu moc předurčen. Zároveň jsem chtěla psa, který je schopen bránit svěřený prostor, je oddaný svému pánovi, ale nevšímavý vůči cizím. Dozvěděla jsem se o plemenech kavkazský pastevecký pes a středoasijský pastevecký pes a začala vážně uvažovat, které by bylo pro mě vhodnější. A najednou jsem narazila na inzerát v časopise Pes přítel člověka, kde byla nabídka na prodej štěňat KPP. Zavolala jsem na uvedené číslo a zjistila, že štěňátka se mají teprve narodit a k odběru budou koncem srpna 1998. Načasování bylo ideální, protože po odběru štěněte jsem si chtěla vzít dovolenou, abych mohla trávit čas s ním a dříve než koncem prázdnin to nebylo možné. Myslela jsem si, že se mi povede mého německého ovčáka skamarádit s novým přírůstkem, což se mi bohužel nepodařilo - vzhledem k pokročilým zdravotním problémům neměl můj starší pes na štěňátko v žádném případě náladu.
Ale to už jsem teď trochu předběhla své vyprávění. Nastala polovina srpna - doba odběru - a jeli jsme si k Plzni do chovatelské stanice Lištička pro štěňátko (po rodičích Ach V. N. Dobrejkin a Adina Kafkazanka) jménem Kvint. V té době mu bylo 8,5 týdne, vážil již 12 kg a připomínal spíše medvídka než malé psí miminko. Štěňátko už pro mě vybrala zkušená chovatelka kavkazských pasteveckých psů - paní Eva Červená, jelikož jsem chtěla pejska k výstavním účelům. Nejdříve jsem neměla v úmyslu se výstav zúčastňovat ale hlavní zaměr byl, aby byl pejsek zdravý bez zdravotních komplikací, abych nemusela zažívat stejné problémy jako s německým ovčákem. Dlouho jsem na výstavy nejezdila, poprvé jsem se zúčastnila výstavy 14.8.1999 v Praze, tedy až 14 měsíců od narození Kvinta, a hned napoprvé jsme vyhráli výbornou 1, nejlepší v mladých. Jelikož se této výstavy zúčastnila i jeho chovatelka pí. Eva Červená, přemluvila mě k účasti na klubové výstavě v Lounech dne 18.9.1999, kde jsme opět vyhráli a získali první titul - CAJC. Tam jsem pochopila, že je škoda, aby tak krásný pes zůstával doma a nevěnoval se výstavám, začala jsem se tedy účastnit pravidelněji. A výsledky mluví samy za sebe: 21x výborný, CAJC, 4x CAC, 5x res. CAC, 2x res. CACIB, 2x CACIB, BOB, 2x vítěz třídy a 2x krajský vítěz. Dne 16.9.2001 byl Kvint uchovněn - 1. třída chovnosti, a dne 9.9.2002 splnil na Mezinárodní výstavě v Mladé Boleslavi podmínky k udělení titulu Český šampion.
Tři roky jsem měla Kvinta spolu s německým ovčákem. Byla jsem nadšena povahou svého kavkazáka a proto když zemřel německý ovčák, bylo mi jasné, že u jednoho kavkazáka rozhodně nezůstane! Hned v létě jsem se začala porozhlížet po vhodném štěňátku. Jelikož jsem už řadu představitelů tohoto plemene znala z výstav, byla jsem velmi opatrná při výběru druhého pejska. Bylo mi jasné, že kdybych vybírala stejně náhodně jako Kvinta, nemusela bych mít zdaleka takové štěstí, kdy jsem náhodným výběrem z inzerátů bez znalosti plemene narazila na chovatelku, která chová nadherné představitele kavkazského pasteveckého psa! Navíc se pomalu blížila zima a mně bylo jasné, že bude lepší si přinést malé chlupaté klubíčko až na jaře v roce 2002. A také se tak stalo, hned 16.1.2002 se narodila krásná štěňátka, jejichž rodiči jsou Jake Lištička a Gala Yulduz z Běloruska. Hned jak to bylo možné jsem se jela na štěňátka podívat, a již v únoru bylo jasné, že v polovině března přibude ke Kvintovi Matiss Lištička! Vybrala jsem si štěňátko, které se vzhledem velmi podobá tatínkovi.
Nejdříve jsem měla obavy, jak ho Kvint přijme, jelikož má představa byla, že budou více méně stále spolu od samého začátku. Což při váhovém rozdílu dospělého psa a cca 10 kg štěňátka nebyla tak jednoduchá představa. Naštěstí Kvint byl od věku 2 měsíců perfektně sociálizován pro městský život, od tohoto věku se setkával s různými psy. S jeho povahou jsem velmi spokojená - feny nikdy nenapadá, ani je-li sám fenou napaden, stejné je to i se štěňaty, která potkává. U dospělých psů-samců dokáže velmi dobře rozlišit nebezpečí, jedná-li se o malé plemeno, přehlíží ho, protože to pro něho není soupeř, ale běda pokud ho rozčilí zástupce velkého či obřího plemene, pak obvykle bez varování útočí. Ale i v této situaci pokud druhý pes pochopí včas že nemá šanci, Kvint ho nechá být, vyprovodí ho např. od feny a je klid. Kolikrát stačí když se Kvint na psa jenom podívá a k souboji ani nedojde! Co se týká lidí, neútočí, pokud to není nezbytně nutné. Je povahou introvertní, takže od mala nevyhlédává kontakt s lidmi, vždy si od nich udržuje odstup a je nejraději, když si ho nevšímají. Pokud ale hlídá svěřené teritorium, lidé, kteří ho běžně potkávají v parku, ho nepoznávají, jak se dokáže rozzuřit.
Což jsem trochu odbočila, jak to dopadlo při seznamování. Jelikož jsem malého po jeho první cestě autem nechtěla vystavovat ještě dalšímu stresu seznámování ho s Kvintem někde venku mimo zahradu, riskla jsem to a přinesla malého medvídka Kvintovi do jeho výběhu. Nejdříve si myslel, že se jedná o nějakou hračku, která se ani nehýbe (Matiss totiž seděl a nehýbal se, chudák si asi říkal, kdypak mě ten velký medvěd sežere...). Když si konečně dodal odvahy a dal se do pohybu, hned měl u sebe překvapeného Kvinta. Prvních pár hodin si Kvint říkal, že k nám přijel asi jenom na návštěvu a těšil se až si ho někdo zase odveze. Když ale pochopil, že mu tam pískající chlupatá kulička zůstane do rána, jeho nadšení opadlo a párkrát nevybíravým způsobem malého neposedu usadil. Brzy se ale velmi dobře skamarádili a nyní je jejich soužití bez problémů - jsou stále spolu, jak na zahradě, tak i na společných vycházkách. Kvint dokonce Matisse i hlídá a běda tomu, kdo by mu chtěl ubližovat. Z malé chlupaté kuličky již vyrostl velký maxi pes, který při posledním vážení v 7 měsících dosahoval váhy 50,5 kg! Povahově je naprosto odlišný od Kvinta, je velmi temperamentní a ta neposednost s netrpělivostí mu zatím vydržela. Jak se bude vyvíjet jeho výstavní kariéra, uvidíme v nadcházejících měsících. Nejdůležitější ale jistě nejsou výstavní tituly, nýbrž jak je pejsek vychován a jak se má u svých majitelů.
Závěrem bych moc ráda poděkovala hlavně paní Evě Červené, která mi umožnila tyto dva krásné pejsky zakoupit a která mi byla a stále je výborným poradcem v oblasti chovatelství tohoto nádherného plemene. Přála bych si, aby takových chovatelů bylo více!
16.9.2002
Zpět na Příspěvky dalších chovatelů a příznivců kavkazáků