Zpět na hlavní stránku (menu)
Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn
Život s kavkazským pasteveckým psem
Lída Švecová
Když řeknu, že jsem majitelkou dvou kavkazských pasteveckých psů, setkávám se s dvojí reakcí lidí. První, kteří o psech nevědí nic, říkají: "Hm. A jak to vypadá?" Když totéž řeknu před člověkem, který psy trochu zná nebo je dokonce kynolog, popadne se za hlavu a lamentuje: "Ženská - ty jsi ztratila úplně rozum! Kavkazáky, psy na zbrojní průkaz, ty nevycvičitelné agresivní potvory co klidně zakousnou vlastního pána, to že máš?" Ano, mám. Dráčka a Nastěnku. Pardon, tedy Daga Dramijos a Elen Dramijos.
Žijeme v době, kdy ze zpráv slyšíme o kdejakém děsu a běsu, dějí se psí zápasy, psi potrhali děti, Evropa zakazuje chov těch a těch plemen a pak zase byl někdo někde pokousán. Kavkazský pastevecký pes je označován za agresivní plemeno a například v Itálii je již jeho chov zakázán. Jak už jsem naznačila, i v naší zemi mají nevalnou pověst, jenže je chyba ve psech? V knize Dr. Sehnerové Žraloci v psí kůži (už sám název je děsivý), věnované kavkazákům se například dočítáme: "Kdo vlastně jsi?" "Jsem strašlivá šelma. Jsem napůl lev a napůl pes, napůl zvíře a napůl démon, napůl běs a napůl děs. Nemám nepřátel a nemám přátel. Nikdo se neodváží mne nenávidět, nikdo se neodváží mne milovat."
Já toho nedbám a své prý krvavé bestie miluji. A proto jsem se rozhodla k napsání o tom, jak se s kavkazákem žije.
Rozhodně však nechci nikoho přesvědčovat, aby si tohoto psa pořídil. Jedná se skutečně o přírodní plemeno psa, které, ať již člověk chce nebo ne, se od kulturních plemen liší. A to tak, že výrazně. Myslím že tohle dokážu docela dobře posoudit, protože se pejskařinou zabývám již nejméně třicet let. Měla jsem klasického českého voříška, kolii a pak už erdeláky, stále je člen naší rodiny erdelí děda Ajvík, kterému je letos již 14 let. A na psím cvičáku mi prošlo rukama přes dvacet německých ovčáků, které jsem cvičila na zkoušku - tak jak to kdysi bývalo módou. Lidé si kupovali psy a aby za ně nemuseli platit poplatky, nechali si je na cvičišti vycvičit. S žádným psem se mi nepodařilo u zkoušek rupnout.
Kavkazský pastevecký pes vás však vtáhne do svého světa. Když se v tomto světě člověk správně zorientuje, pak má přítele a kamaráda, jakého nikdy předtím nepoznal, v jehož blízkosti se cítí absolutně volný a bezpečný, zahrnutý něhou a láskou.
Když se nezorientuje, pak skutečně hrozí nebezpečí, že se ze psa stane ona bestie, která kouše a vraždí na potkání.
Tady platí to, že co by pes kulturního plemene měl umět, kavkazák umět MUSÍ.
Například přivolání. Pes musí vědět, že na přivolání musí přijít, a já musím vědět, že mám psa od přírody ostrého, který se velmi rád popere s jiným psem, a musím vědět, že o cizím psu, o kterém já nemám ani ponětí, můj kavkazák dávno ví. Kavkazák je nesmírně mrštné a rychlé psisko, a když z místa vystartuje 80 kilometrovou rychlostí, tak pak přivolávací příkaz ze sebe vysoukáte až když je pozdě. Proto ty pomluvy, že je nezvladatelný! Je to pracovní pes. Moji, jak už bylo v Zelosu napsáno, mají na starost šedesát jelenů a daňků. Kolem farmy mají zbudované meziplotí, mají otevřené volné výběhy a nevědí co to je být zavření v kleci nebo-li kotci. Pohybu mají až se jim kolikrát tlapky podlamují. Přesto je beru na procházky. Ale - výhradně na vodítku.To aby si přečetli psí noviny, aby poznávali i jiné prostředí, než farmu.
Milují jízdu autem a tak si občas vyrazíme na výlet. A nebo si jedeme autíčkem pro Jirku, manžela, na metro. To pak s některým kavkazem chodím kolem autobusové zastávky. Nastěnka sklízí téměř ovace, jak moc se lidem líbí. Jde spořádaně u nohy a okolí si moc nevšímá - civilizace se jí nelíbí. Nakonec pro toto mám pochopení - jaký pes, takový pán, nebo je to naopak? A z toho plyne další MUSÍ. Musí umět na tom vodítku chodit, netahat, rozumět povelu " K noze" a pak ještě dodatkové - jako" pomalu" a nebo naopak "zaber", když se člověk sápe do nějakého krkolomného vršku, pak je 70 ti kilové zvíře k nezaplacení. S takto zvládnutým psem pak můžu klidně vyrazit i do civilizace, na výstavu, aniž bych se bála, že udělá nějaký opravdový průšvih.
V odborné literatuře se dočteme, že pastevecký pes je pes jednoho pána. Co to znamená v praxi? Znamená to, že vás má řádně prokouknutého a přečteného. Má v sobě zakořeněné ochranářské vlastnosti. Je to hrdý a samostatný pes, který svého páníčka nebere tak jako normální pes - to jest, nemá vás za svou modlu, nýbrž jako slabšího kolegu, kterého je třeba ochraňovat, nakonec i před jeho blbostí. Když jsem se s touto jejich vlastností setkala poprve, byla jsem trochu na rozpacích, jestli jsem ve výchově neudělala nějakou chybu. To bylo tak - házela jsem jelenům přes plot řepu a kavkazani lovili myšky. Taková dobře vyžraná myš je prý moc dobrá. Pak se u brány farmy objevil jakýsi cizí muž, zřejmě zabloudil - to už se nikdy nedovím. Drak na něj vrčel už u plotu, Nasťa poblafávala a muž něco volal. A tak jsem šla k bráně, abych zjistila o co jde. Nedošla jsem, Dráček si mého umyslu všiml a s rozběhem mě srazil zpět. Pak už u brány zuřil a muž vzal křičení a odešel. Ano, udělala jsem blbost - tam za bránou bylo nebezpečí a já mu šla vstříc! Takto kavkazani uvažují.
Neoblafnu je. Když se něčeho bojím, když cítím nejistotu, můžu se tvářit jak chci, zpívat si, poskakovat a já nevím co ještě, stejně pes ví, že se bojím, že jsem nejistá - jako když v podvečer potkáme na procházce chlápka co tam nikdy nechodí, už na vodítku cítím, kterak Drak vrčí a je připraven zaútočit. Nebo taky když se leknu.
Jistým zklámáním pro pejskaře je právě jejich samostatnost. Kulturní pes čeká a je připraven ke hře s páníčkem kdykoliv. Vyskočí z nejhlubšího spánku, zapomene na bolavou packu i na to, že chtěl zrovna teď dělat něco úplně jiného. Kavkazák si je vědom toho, že na jeho hřbetě leží odpovědnost za hlídaný objekt, za - v jeho pojetí - život svého pána. A tak když za ním příjdete v úmyslu si hrát a někde se něco šustne, pak vás s omluvným pohledem nechá stát a jde se podívat co se děje a pak je ještě potřeba bufnout támhle a jít se podívat na druhou stranu farmy. A vy zůstanete opuštěně stát s míčkem v ruce. Ale když má zrovna mazlící náladu to pak opravdu přemýšlíte jestli máte psa nebo lva. Nezažila jsem jiné psí plemeno, které se o vás tře jak kocour a přitom vydává něžně mručící zvuky - prostě obrovský kocour - lev.
Ale nemyslete si, že si neumí hrát! Když mají čas a náladu to je pak teprve ten pravý psinec. Nasťa lítá po farmě s pískacím míčkem, Dráček metá kotrmelce jeden za druhým, až má z toho zlomené žebro, a já si pak ve vaně přepočítávám modřiny.
Mají svůj čistý styl uvažování, smysl pro spravedlnost, a to tak, že důsledný. Dráček je hlava rodiny, nebo tedy smečky, a tak si nemůžu dovolit jít třeba na procházku s Nastěnkou jako první. To pak bourá ploty a běduje. Je to jeho právo jít první na procházku, dostat první jídlo, dostat první piškotek. Nastěnce je toto jasné a tak se necpe do dveří, když s Drakem odcházím. Když je pak řada na ní, tak dovádí. Ať mi nikdo nevypráví, že pes není schopen rozumného a logického myšlení!
Vyprávění o psech se končí tím, že se doporučí, pro koho se toto plenemo hodí a pro koho ne. Pokusím se o totéž.
Kavkazského pasteveckého psa rozhodně nedoporučuji do bytu, respektive jeho držení v normálním chodu života, což znamená, že je většinu dne zavřen v bytě a na vodítkovou vycházku jde v lepším případě třikrát denně. Takový kavkazan se bude řádně nudit a stane se skutečně onou nebezpečnou šelmou, protože se bude snažit vybít svou přirozeně agresivní povahu kde to jen půjde. Ovšem pokud je jeho páníček třeba u bezpečnostní agentury a pes s ním chodí na dlouhé služby, hlídá objekty a je dostatečně vyběhán - pak může být i příjemným domácím mazlíčkem. Svým založením se velmi hodí jako hlídací pes do rodinného domku, ale opět zdůrazňuji, majitel musí jednání svého psa dobře chápat, znát jeho myšlenkové pochody a také vědět, že plot je jen hra na teritorium.
Vyšlo: Pes přítel člověka 9/99, Zelos 1998, Zpravodaj KPP 1998
Zpět na hlavní stránku (menu)
Zpět na titulní stránku Kavkazský pastevecký pes - Lajdn