Zpět
Baša Elbrus Chán se představuje:
Mám se stručně představit?
Doma na mě volají Boomi, Bumáku, Boomišťátko, Pískle.
Ke žrádlu dostávám granule. Ale já mám mnohem raději maso. Jsem k jídlu velmi nedůvěřlivá, nerada jím neznámé potraviny, to už musí safra vonět, abych si něco vzala na první pokus - jako například řízek :-)
Oblíbená činnost: Zamlada jsem milovala otevírání pet lahví, bez ohledu na to, jestli byla láhev prázdná či plná. Zajímaly mě veškeré předměty, které používala panička či páníček. Jakmile cokoliv někam odložili, hned jsem se toho zmocnila a důkladně předmět prozkoumala. V těch dobách mi taky říkali Kyselino bumičitá. Teď už jsem hrozně dospělá a vážná, tak si moc nehraju a málo co mě vyprovokuje ke zkoumání. Miluju chvilky, kdy Dráček s Darlou a s páníčkem někam zmizí, a já zůstanu sama s paničkou. To pak odložím svou vznešenou důstojnost a chci se strašně móóóóc mazlit. To je žůžo :-)
A co je na mně nejzajímavější? Jak jako? Jsem celá zajímavá! A pak taky to, že štěkám fistulkou. Mně se to líbí, a nevím proč se mi kůlivá tomu každý směje, grrrrr. Ale vím, že jsou situace, kdy musím zaštěkat hlouběji a důstojněji vzhledem ke své velikosti, že…
Jak jsme se s paničkou našly?
Mno, s paničkou jsme se sešly na vlakovém nádraží v Košicích, kam mě od mámy přivezl chovatel. S ním jsem čekala na příjezd vlaku z Prahy s budoucí paničkou, tam mě panička vrazila do tašky, skočila do jiného vlaku a jela jsem s ní zpět do Prahy. On se jí totiž móc líbí můj maďarský dědeček, a když pak viděla fotku jeho syna - mého tatínka, a dozvěděla se, že jsou po něm miminka u Košic - nedala jinak než že mě musí mít. (Pozn. paničky: Na tu cestu nikdy v životě nezapomenu! Jet na otočku do Košic!!!! To byl teda nápad! Ještě teď je mi mdlo, když slyším jet vlak :-( Cesta s Boomíškou byla úžasná i v jiném směru. Chovatel má prasečí farmu… Vůně Boominčina kožíšku prozrazovala, že výběhy jeho psů jsou velmi blízko farmy. V bláhové naději, že odér prasečince oknem vyvane, stáhla jsem okénko v kupé jen co to šlo. Jenže ve Vysokých Tatrách bouřilo a lilo, a než jsem se vzpamatovala, byly jsme obě promočené na kost a k pachu prasat se přidala i vůně mokrého psa. V Košicích k nám přistoupil jeden človíček a okamžitě usnul, budili ho pouze celníci, a zůstal tam spát až do Prahy. Nikdo jiný k nám nevstoupil. Pravda, dveře kupé se sem tam otevřely, ale honem se zase zavřely. A když jsem měla silnou potřebu si odskočit, zjistila jsem že nelze - chodbička byla přeplněna lidmi…)
Čím se mohu pochlubit?
Málem jsem se stala šampionkou ČR. K tomuto titulu mi chybí pouze jeden jediný CAC ze čtyř povinných. Panička - ač je odjakživa odpůrce kupírování - mě koupila kupírovanou. V roce mého narození to bylo na Slovensku ještě povolené. Loni u nás vstoupil v platnost „kupírovací“ výstavní zákon, a tím pádem už nikdy toho posledního CACe vybojovat nemůžu. Není to pech?
7.9.2005, Boominka
Zpět